Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Příběhy o domech 1. - Erotikon

11. května 2018 v 10:20 | ep |  Příběhy o domech
Na fotu je rodinný dům slavné herečky Ita Riny (1907-1979). Ita Rina, původním jménem Italina Lida Kravanja byla jugoslávská herečka a modelka. K filmování dostala nabídku z Berlína i Prahy. Role ve filmu Erotikon Gustava Machatého ji proslavila po celém světě a posléze dostala i nabídku z Hollywoodu. Nastal ale problém, Ita Rina se zamilovala do Srba Miodraga Djordjeviće a ten jí řekl Hollywood nebo já a Ita Rina dala přednost lásce a vdala se do Bělehradu a byl konec erotických filmů. Dostala opět nabídku z Německa, ale byl rok 1939. V té době byl jugoslávským velvyslancem v Německu Ivo Andrić a ten ji upozornil, že rok 1939 není stejný jako byl rok 1927, když započala kariéru v Německu. Ita sice zaplakala, ale do Německa neodešla a tady se nabízí srovnání s Lídou Baarovou…..Jejího muže během války zatklo gestapo a Ita Rina ho zachránila, Němci ji znali z německých filmů a Erotikonu a zabralo to a jejího muže druhý den pustili. Život slavné herečky byl o talentu, odvaze, lásce, kráse…..Není dobře, že na domu, kde žila (Kataničeva 7) není ani vzpomínková deska, nic, zapomnělo se…

Erotikon (nejvýznamnější film němé éry české kinematografie) https://www.youtube.com/watch?v=qvEqoi0nAH4
 

Jak si vyčistit hlavu

21. dubna 2018 v 17:35 | ep |  Nové zprávy
Už více než tři měsíce jsem nic do blogu nenapsala. Proč? Nějak na mě doléhaly negativní věci a o těch psát nechci. Byly to předvolební boje, urážky, osočování, napadání protivníků. Politická situace je agrese, lži, nenávist, prezentace síly, neschopnost domluvy. Celkově nic moc, někdy se světová politická situace uvolní, což je dobře, někdy se přiostřuje, a to je teď a negativní. Jak si vyčistit hlavu? Chodit do přírody. V galerii do složky příroda jsem dala fotky z toulek přírodou a čtenářům přeji co nejkrásnější zážitky a choďte ven!

Absolutní nula, aneb, jaký je život cizince

13. ledna 2018 v 12:59 | ep |  Téma týdne
Máme nový rok a určitě i nové starosti, úkoly, projekty. O tom, jaké to je, pokud nežijete v rodné zemi, bude letošní první příspěvek. Žiju v Srbsku i v Česku. Poslechla jsem radu českého právníka a začala jsem si vyřizovat dočasný pobyt v Srbsku. Pokud ho nemáte, je vaší povinností do 24 hodin se přihlásit, spíše vás musí někdo přihlásit na policii a dostanete tzv. beli karton na 90 dní. Jednak je to otravné a taky musíte hlídat čas pobytu. Pokud se nepřihlásíte a nedostanete do nějaké situace, kdy musíte prokázat pobyt, nic se neděje ….
Dostala jsem radu od své kadeřnice, abych si našla někoho, kdo to za mě udělá a budu mít jistotu, že to bude bez nějakých zdržení a problémů. Samozřejmě jsem to vyslechla a rozhodla se, že to zvládnu sama, tak to zvládám horko těžko. Prvním poznáním bylo, že informace, které najdete na internetu i oficiálních stránkách jsou buď kusé anebo neplatí.
Můj první pokus o žádost trvalého pobytu (manželství se Srbem) byl na cizinecké policii vysvětlen tak, že musím nejprve žádat o dočasný pobyt a po třech letech můžu žádat o trvalý. Ok, tak začneme znovu a shromažďujeme jiné dokumenty, které je potřeba a je jich dost.
Další poznatek je ten, že to, co vám řekne jedna úřednice a potom jednáte s jinou, je zase všechno jinak.....
Na cizinecké polici už jsem skoro doma, byla jsem tam zatím 4x nebo 5x. Jedním z dokumentů bylo např. lekarske uverenije, což je tiskopis o vašem zdraví, který vám musí vyplnit lékař. Což byl celkem oříšek, protože zdravotní pojištění si platím v Česku. Podařilo se, našla jsem doktora, mám vyplněný tiskopis. Hurá!!!! Radost trvala dva dny, protože na cizinecké policii mi řekli, že nepotřebuji uverenije, ale osiguranije, tedy pojištění, snad tedy bude stačit kopie evropské zdravotní karty. Soudně ověřený překlad oddacího listu, ale nestačil, chtějí zápis do matriky tady v místě a poslali mě do nejbližšího úřadu opštiny (městské časti). Hm, tam mi řekli, že mi to neudělají, protože to musí být v místě bydliště. Tak dobře, jedu jinde, a tam už to bylo na úrovni usekneš jednu hlavu, další tři vyrostou. Pan úředník mi řekl, že i když mám překlad oddacího listu s ověřenou kopií a razítkem, nestačí to, protože chce originál. To můj mozek úplně nepochopil, a když jsem se zeptala, jestli mi vezme originál dokumentu, řekl s úsměvem, že ano, a navíc to musí být zase svázané provázkem, přelepeným lepícím papírkem s razítkem. A dal mi další papír zahtev neboli žádost a tam je i potvrzení policie (zase té místní) o potvrzení bydliště, adresy v den sňatku. Takže na policii mi dali další papírek zahtevu a musela jsem znovu zajet do agentury soudních překladatelů, ať mi převážou a orazítkují překlad znovu, tentokrát s originálem a na to si samozřejmě musím počkat......O platbě poplatků nemluvě.....
A co na to říkají místní známí? Vydrž, už to skoro máš nebo každá městská část jedná podle vlastních směrnic atd. atd.
Závěr: zajímavá zkušenost a obecné zamyšlení. Cizinec je od slova cizí a pohled na něho je nedůvěřivý a úřady, které rozhodují o pobytu ho nechají vydusit....a nechají si to zaplatit. A podle mého názoru je to stejné všude i v Česku, protože, když mě stěhovala firma a byli tam i Ukrajinci zahořkle mi povídali co musí absolvovat a platit v Česku......
Dá se to změnit? Určitě ne, spíš se to zhorší, když migrační vlny a stěhování asi nepřestanou......
Mě o tak moc nejde, ale jsem vděčná za tu zkušenost i pochopení odvrácené strany pobytu v cizí zemi.
 


Bilance

24. prosince 2017 v 12:02 | ep |  Nové zprávy
Blíží se konec roku a to mě přimělo k bilancování. Blog jsem nazvala mysterie a je to slovo, které není správně napsáno a ve slovníku ho nenajdete. Tím slovem jsem chtěla určit obsah, který by se měl věnovat záhadám, slovo mystérie je z latinského mysterium - tajemství, tajemná pravda. Odhalme tedy pravdu. Blog jsem začala psát v říjnu 2016 a proč? Přestěhovala jsem se do Srbska nebo tady většinu roku žila a asi jsem se potřebovala nějak vypsat, vykecat. Protože se musíte učit jazyk, který dobře neznáte a spoustu dalších věcí, zařizování, poznávání odlišného. Nejvíc jsem toho napsala v říjnu a listopadu 2016 a příspěvky odráží to, na co jsem myslela, co jsem prožívala. Během čtyř měsíců 2016 to bylo celkem 31 příspěvků. Od ledna do prosince 2017 celkem 38. Články jsem se snažila rozdělit do rubrik podle jejich obsahu a vznikly Nové zprávy, což je asi špatný nápis, protože by měly bát pravidelné a aktuální, další rubrika Barvy, to bylo pro mě zajímavé téma, které odkrývalo tajemství barev, ale zase jsem nespokojená, protože není dokončeno. Knihy, filmy, recenze je rubrika, kde je toho málo, ale na svoji omluvu, je to spíš tím, že čtu knihy na 99% v srbštině a většina není přeložených do češtiny. Knih jem přečetla hodně a poznala i pár spisovatelů, ale rubrika to neodráží. Tradice, legendy, mýty obsahuje více článků a tu bych chtěla zachovat. Rubrika Jídlo, recepty vznikla proto, že jsem se učila vařit srbská jídla a navíc je tady jídlo, ovoce a zelenina opravdu dobré. Taky jsem uvažovala, že napíšu kuchařku, ale rozmyslela jsem si to, už jich napsaných bylo dost. Je zajímavé, že v televizi jsem zachytila nějaký diskusní pořad, kde hovořila Češka, která tady žije a navíc tu kuchařku napsala a tvrdí, že když přijede do Prahy vlastně neví co vařit a zdejší jídlo obdivuje. Téma týdne určuje blog.cz a tu bych taky zachovala. Galerie obsahuje tématicky rozdělené fotky Kavárny, restaurace, puby, Street art Belgrade a Jídlo a galerii chci dát také jiný kabát.
Zvažuji, co dál s blogem. Nechci ho smazat, je to vlastně historie mého roku. Měl by mít ale jinou podobu, grafickou a částečně obsahovou, která by reflektovala jak jsem se za ten rok vyprofilovala. Pravdou je, že Bělehrad jsem si zamilovala a zatím tady chci zůstat. Rodinu mám v Praze a samozřejmě se mi stýská, ale budu nadále jezdit do Prahy a čas věnovat jen jim. Taky se snažím přijít na jednu mystérii nebo záhadu. Ekonomický standard je tady nižší než v Česku, tak proč jsou tady llidé pozitivnější, šťastnější, vřelejší a milejší? K tomu chci něco napsat, přemýšlím o tom. Propadla jsem focení, historii a objevování pro mě nepoznaných míst a jejich historických souvislostí.
Dnes je Štědrý den a dávají se dárky a já mám jeden pro všechny, kteří by chtěli navštívit Bělehrad. Provedu vás a ukážu vám to nejzajímavější a nejhezčí z Bělehradu.

Závěr: rok 2017 byl dobrý, ale ani lehký, ale tak to má asi být. Co přinese rok 2018? Bude záležet hodně na nás, co uděláme a s čím se budeme vyrovnávat. Hlavně bude nový a jiný a takový by měl být i můj blog 2018. A naše cesty někam určitě povedou a já přeji všem, kteří dočetli až do konce, ať jsou ty jejich cesty bez překážek a vedly tam, kam si přejete……..i když tam bude někdy menší problém jako je ta díra na chodníku na fotce.

Má každý svoji složku?

4. prosince 2017 v 9:38 | ep |  Tradice, legendy, mýty

Má každý svoji složku?

Předvánoční čas a doba po první adventní neděli mě přinutila k malému zamyšlení. Teď je období, kdy blikají na ulicích vyzdobené vánoční stromky a v domácnostech plápolají adventní svíce. Jsme více na měkko a máme se víc rádi. Bylo by dobře si také uvědomit, že se jedná o křesťanské svátky. A křesťanství má desatero a to je po staletí základem etického kodexu.
Morálka v realitě je samozřejmě s desaterem na štíru. Zamysleme se nad přikázáními - nebudeš lhát a nebuď závistivý ani chamtivý a proberme si svoje svědomí. Může mít různou barvu čistou, bílou, šedou, tmavě šedou a černou. Taky se říká černé svědomí.
K této úvaze mě vedly také tzv. složky, což byly pravděpodobně estébácké manýry, ale věřte, že svou složku můžete mít i dnes. Mnozí tzv. vedoucí pracovníci nebo ti, kteří se derou nahoru, takové složky vytvářejí na kolegy, podřízené. Do složek si pečlivě zaznamenávají vaše "provinění". Nadneseně řečeno: Franta Novák na poradě 30.4. v 9.30 neřekl šéfovi, že je geniální, krásný a neomylný, ale jen dobrý den"……
Když se znelíbíte, složka bude vytažena a použita. Nebo pokud nejste dostatečně loajální. Msta některých "šéfů" může jít hodně daleko.
Co taky může skrývat falešná loajalita? Mám hypotéku, male děti a plat potřebuji, tak musím lidově řečeno držet hubu a krok……..A když budu muset zalhat, ono se nic pro jednou neděje, tak co……
Není to tak, protože pokud se zamotáme do lží, intrik, závidíme, mstíme se, těžko se z toho vybředává.
Mnozí si určitě pomyslí, mě se to netýká, já žádnou složku nemám (třeba o ní jen nevíte), já mám čisté svědomí.......
Život je už ale takový, že nám někdy nastaví zrcadlo, nebo připraví zkoušky, jak se zachovat v určitých situacích: podle svědomí (i když mohu o něco nebo o hodně přijít) anebo si ho zašpiním…..
S čistým svědomím se žije líp, hlavně duchovně, protože můžeme mít milióny a něco drhne, pokud byly získány špinavým způsobem.

Dobrá rada nad zlato. Když budete zapalovat další adventní svíčky, zkuste se zamyslet nad svým svědomím. Na závěr pravdivý citát: "Jen slabý hráč nepřipustí prohru".




Ruský salát

5. listopadu 2017 v 9:50 | ep |  Jídlo, recepty
Každý má určitě ten nejlepší recept na svůj bramborový salát. To ale nebrání tomu, vyzkoušet něco jiného. Tady (Srbsko) se prodává a připravuje Ruska salata. Nevím, co má společného s Ruskem, ale několikrát jsem ho udělala a je moc dobrý.

Potřebujeme

3 velké brambory (nebo 6 menších), 3 mrkve, 3 vařená vejce, 6-7 kyselých okurek, 300 g hrášku, 300 g šunky, sůl, 300 g majonézy (light) , 200 g zakysané smetany a přidávám lžičku hořčice.

Příprava

Uvaříme brambory ve slupce, mrkev a hrášek (mražený), necháme vychladit, brambory oloupeme. Všechno smícháme a necháme odstát ať se chutě spojí........


Marioneta

4. listopadu 2017 v 11:52 | ep |  Knihy, filmy, recenze
Jsou knihy a Knihy. Ty s velkým K jsou pro mě ty, které se vás nějakým způsobem dotknou a o jejich obsahu přemýšlíte. Takovou knihou pro mě je Marioneta autorky B. Alavanji (r. 1979), která popisuje život její babičky. Marioneta je jednak loutka, kterou hlavní hrdinka opatrovala a obrazně byla i loutkou, obětí, kdy za provázky tahali lidé, kteří ji vedli na cestu, která byla hodně trnitá. Děj se odehrává ve druhe polovině min. století ne vesnici a popisuje osud ženy, která byla obětí své doby. Když byla dítě, její otec rozhodl, že bude bydlet u strýce a tety, kteří neměli své děti. Musela si tedy zvyknout a přijmout novou rodinu. Po nějaké době se zase musela vráti zpět, co to dělalo s její psychikou, nikoho nezajímalo. Otec ji proti její vůli provdal, lépe řečeno prohrál ji v kostkách - do vedlejší vesnice, za muže, kterého předtím nikdy neviděla. Rodina byla bohatá, ale její tchán byl netvor, který zneužíval všechny a bál se ho i vlastní syn, manželka. Jeho slovo bylo zákon. Byl násilník a své nejbliží bil, pokud nebylo po jeho. Hlavní hrdince se narodilo dítě, ale byla to dcera a to bylo pro tchána špatně......svoji vnučku nechtěl ani vidět, svoji snachu dokonce znásilnil, aby se postaral o mužskou liniji. Hlavní hrdinka se rozhodla utéct, útěk se nepodařil a při něm ji odebrali její jedinou dceru. Život šel dál, vdala se podruhé, měla syna, vnučky a vnuky, ale o svoji dceru přišla. A navazání kontaktu se nedařilo. Podle jejich pocitů přišla tak o půl duše. S dcerou se setkala na smrtelné posteli.
Obsah knihy se dá popsat jen zkratkovitě, ale pokud knihu budete číst, nedáte ji z ruky. Končí slovy:"během celého svého života se snažila být dobrou dcerou, sestrou, snachou, ženou, matkou, babičkou...a byla dobrá sama pro sebe? Ve hře rovnoprávnosti se neví, kdo tahá za provázky a kdo je marioneta".....
Dnes žijeme v jiné době, ale stejně mě napadlo, žijeme podle sebe, svých představ, potřeb? Nebo se necháme tahat provázky těch, kteří říkají co máme dělat, jak se chovat, jak být to dobří pro někoho....

Nakladatelství (autorky knihy) se jmenuje Samo korak (Jen krok) a je to symbolický název, někdy stačí udělat jediný krok a jít tam, kde nás to táhne, kde sami chceme jít.....Ke knížce, kterou jsem si kupovala na veletrhu ,byl i dárek - sklenička s papírkem se slovy, když se ti všechno vezme, jedině to , co máš v sobě, je důležité....

Boj, boj, boj

2. listopadu 2017 v 9:22 | ep |  Téma týdne
Můžeme být mírumilovní jak chceme, bojům se ve svém životě nevyhneme. Geneticky jsme naprogramovaní při střetu s nepřítelem buď jít do boje nebo utéct. Někdy máme na rozhodování pár vteřin, někdy máme více času a můžeme si to promyslet. Nejzávažnější je boj o holý život, všechny ostatní boje jsou méně závažné a dají se nějak řešit. Strávila jsem nějakou dobu na Kosovu a Metochii a vyslechla příběhy lidí, kteří bojovali o svůj život a dodnes jsou ohroženi. A to je něco, co se nedá srovnat s ničím, protože jde o holou existenci. Ve svém životě mám pár lidí, které nazývám narušiteli a je to kategorie, která buď chce vaše peníze nebo pozornost nebo se cítí nějak ukřivděna. Tito lidé jsou zvyklí používat nefér " bojové prostředky", jsou urputní a neodbytní. Tady je boj takový otravný, frustrující a dlouhodobý. Pokud se ve svém životě setkáte s člověkem, kterého se nějak dotknete nebo si to aspoň on myslí a navíc je pomstychivý, připravte se na nejhorší......jeho boj není ani čistý a ani nemá logiku. Dalšími boji je boj s nemocemi, zrovna teď, když to píši, bojuji s virózou, ale boj je celkem vyrovnaný a o nic tragického nejde. Horší je boj se závažným onemocněním a tady musíme zapojit všechny své síly a nevzdávat to a je to těžké a taky dlouhotrvající. Takové ty boje o lepší zaměstnání a vyšší platy mi připadají malicherné ve srovnání s těmi, kdy oparvdu bojujeme o svůj život. Některé boje můžeme vyhrát, ale cena je často velmi vysoká, a to jsou případy, kdy nás někdo poškodil např. finančně a chceme se soudit. Většinou to za to nestojí. Buďme tedy připraveni na boje, neutíkejme, když jsme přesvědčeni o své pravdě, ale hlavně si uvědomme, že nejdůležitější je náš život a zdraví a o to musíme bojovat vždy. Nesmím zapomenout na boj za svobodu, ta je taky nesmírně důležitá v našem životě a nenechejme si ji vzít a nechat se zavřít do klece.


Pasulj, aneb fazole

31. října 2017 v 15:30 | ep |  Jídlo, recepty
Pasulj je srbské národní jídlo, dělají ho na hodně způsobů. Já mám nejraději pasulj prebranac. Je to dobré a na přípravu jednoduché. Potřebujeme jen fazole, cibuli a pokud chceme na zlepšení chuti slaninu, uzené nebo uzená žebra.
Příprava: fazole (nejlépe bíle, ale hodí se všechny) přes noc namočíme. Druhý den je uvaříme do poloměka (přidáme bobkový list) a samozřejmě první vodu vylejeme a fazole důkladně opereme. Nakrájíme si cibuli a to hodně, doporučuje se ji až dvakrát více než fazolí. Cibuli opražíme se slaninou na oleji, přidáme červenou sladkou mletou papriku a trošku pálivé nebo jednu feferonku, sůl, pepř.
Do pekáčku dáme promíchané fazole s cibulí a slaninou a necháme trochu vody, aby se nám v troubě nepřipekly a peču to dost dlouho 1,5 až 2 hodiny a přidám i pár zrnek pepře.

Podává se s chlebem a kyselou okurkou, fajnšmekři mohou přidat i kajmak (aromatický sýr).

Stalking a sociální sítě

26. srpna 2017 v 10:12 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Moc se mi o tom psát nechtělo, ale nějakou dobu nosím tohle téma v myšlenkách a mám pocit, že se se stalkingem nebo obtěžováním na sociálních sítích se setkává dost lidí.
Je to v každém případě nepříjemná zkušenost. Stalking (fyzicky a brutální) jsem zažila a policie nepomohla, ale vyřešilo se to jinak.
Obtěžováni můžeme být ale i ve virtuálním světě a na sociálních sítích. Facebook jsem kdysi měla a zrušila, před rokem jsem si ho založila znovu, hlavně proto, že rodina je na různých místech a dost cestuje...
Facebook není úplně bezpečný, kolují na něm viry, vznikají falešné profily, muži jsou lovci, tak loví.....
Facebook má přesto jednu výhodu, "přátele", které nechcete na rozdíl od reálného života můžete jedním klikem odstranit. Párkrát jsem to udělala, protože mě nezajímají rozměry "chlouby" nějakého chlapa (u toho snad bylo zajímavé, že se do přátel dostal zpočátku nevinně přes tibetskou medicínu!!!!!). Taky mě překvapilo, že jedna "přítelkyně" komentovala všechny mé příspěvky - někdy podivně a dokonce sledovala co likuji já a vkládala se i do toho a navíc ji osobně neznám - tak jeden klik......
Výhodou facebooku může být i to, že najdete známé, které jste roky neviděli nebo může vzniknout nové přátelství.
Instagram je dobrý na fotky a navíc jsou tam zajímavé příspěvky, občas se sice objevují zprávy, že někdo na vás chce kontakt, ale to se dá zvládnout.
Twitter kvůli nedostatku času nemám a o zkušenostech s ním proto psát nemůžu.
Na závěr snad jen to, že bychom si měli žít hlavně své osobní životy, virtuální život není reálný. Teď čtu knihu autorky Mirjany Bobic Mojsilovic - "Tvůj anděl strážce" a ta má na sociální sítě vyhraněný, (spíše negativní) názor a také upozorňuje na nebezpečí....říká: "pokud máš partnera, tak facebook je ten třetí a pokud ho nemáš je facebook tvým partnerem."
A pokud máte tisíce virtuálních přátel, na ty skutečné nemáte čas.



Kam dál