Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Nikdy se toho nevzdám

Úterý v 14:08 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: "Nikdy se toho nevzdám" je tentokrát propojeno i s moji rubrikou na blogu knihy, recenze.
Odpověď je pro mě jasná, nikdy se nevzdám četby knih a dokonce nejsem ani vyhraněný odpůrce nebo příznivce buď papírových nebo elektronických knih. Mám své oblíbené žánry, spisovatele a střídám čtení knih pro odpočinek a na ty, které se sice čtou pomaleji, protože nás nutí o obsahu přemýšlet a zanechají v nás nějakou stopu.
Konkrétně v poslední době byla pro mě velmi zajímavá kniha Tajemný život stromů od Petera Wohllebena. Dozvíme se spoustu informací, o kterých jsme neměli ani potuchy, ale její obsah nebudu prezentovat.
Teď se dívám na stromy trochu jinak, když o nich více vím. Ráda je i fotím. Mezi moje oblíbené stromy patří bříza a o ní jsem se dozvěděla, že je vlastně takovým průkopníkem mezi stromy a nežije v sociálním společenství lesa a jiných stromů, ale vydává se často na úplně neznámou pouť, kde zakoření. Nemá to jednoduché, protože často nemá podporu jiných stromů a tak se musí bránit, má tvrdou kůru, aby na ni nemohly zuby býložravců a její kůra obsahuje betulin, který má antivirové a antibakteriální účinky. Bříze vyhovuje, že je odkázána sama na sebe a její tajemství spočívá ve schopnosti beze zbytku se vydat ze všech svých sil.
Bříza se mi líbila nějak intuitivně, ale asi to bylo možná i tím, že jsem taky odletěla zakořenit mimo důvěrné známé prostředí se všemi jistotami.........a to musíte mít tvrdou "kůru".......
Každý z nás má asi své priority, kterých se nevzdá, na prvním místě to jsou nezpochybnitelně děti, rodina, domov a potom přicházejí naprosto odlišné věci, zájmy, kterých se nechceme vzdát a ty jsou naprosto individuální. Věřím, že i pár lidí, kteří si to přečtou, budou mí taky oblíbené knihy a četbu.
 

Co když je to správně

8. června 2017 v 9:30 | ep |  Téma týdne
Téma týdne:" Co když je to správně?" je zajímavé, protože souvisí se dvěma otázkami - rozhodováním a hledáním jistoty.
Život nám klade neustále možnosti rozhodnout se a posoudit co je správné. Rozhodně to není jednoduché, protože je to o tom, co kdyby bylo správné to nebo ono a co mám zvolit. Může se to týkat všech záležitostí našeho bytí, práce, vztahů, bydlení. Musíme volit to, co si myslíme, že je pro nás nejlepší. Další záludností je jistota, protože tu většinou při rozhodování nemáme.
Uvedu příklad ze života. Žila jsem v rodinném domku, který byl postaven poblíž řeky a malého potoka. Romantika, ale jen do doby než přišel nekonečný déšť a záplavy, který tu romantiku hodně narušil. Byli jsme zatopeni. Teď žiju na dvou místech a je zajímavé, že obě jsou situovány na kopcích. Je to náhoda?, asi úplně ne, je to o tom, že na základě zkušeností vím, že je to správně. Cesta ke změnám nebyla okamžitá, trvala dost dlouhou dobu. Včera pršelo a hodně, někde spadlo až 25 litrů na metr čtvereční a opět na některých místech záplavy a evakuace lidí. Uvědomila jsem si, že moje volba, co je správně, byla tentokrát dobrá.
U některých rozhodnutí je to složité a jistotu nemáme, ale život nás posune k tomu správnému a když zvolíme špatně, znamená to, že musíme znovu volit a jsme u dalšího rozhodování již moudřejší.

Ilustrační foto - včerejší déšť.

Jste slepice nebo orlové? Malé zamyšlení o životě.

5. června 2017 v 23:08 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Existuje jedna bajka o orlovi, který žil se slepicema v kurníku. Protože s něma žil, myslel stejně jako slepice a dělal všechno co dělají slepice a myslel si, že je slepicí. Ve zvířecím světě platí: "S kým jsi, takový jsi." K jeho štěstí jednoho dne nad ním přelétala letka orlů a viděli, že jeden z nich žije se slepicemi, spustili se dolů a řekli orlovi: "Ty jsi orel a tvoje místo není mezi slepicemi." Orel lhostejně odpoví:"Neblázněte, jsem jako všichni ostatní!" Orel nevěřil orlům, protože se naučil myslet jako slepice. Letka orlů odletěla, ale jednoho dne se opět vrátila a snažila se orla přesvědčit, že není slepice, ale bez úspěchu. Nezůstal ale netečný a ta myšlenka ho nějak zaujala. Při třetím návratu orlovi řekli: "Víš, že máš křídla, které mohou letět k nebi až nad oblaky? Pochop, že jsi orel." To mu řekli a odletěli. Potom se orel, který žil se slepicemi, začal nejistě vrtět a pokoušel se se mávat křídly, aby se vznesl. Ale protože křídla dlouho nepoužíval, poněkud mu zakrněla. To, co mu řekli orlové, ale nezapomněl a po několika dnech orli opět přiletěli a tehdy si orel vzpomněl, jak letěl ještě předtím, než se přidal ke slepicím. Snažil se, rozepjal křídla a letěl k nebi spolu s ostatními orly a navždy opustil slepice i kurník.
Je to vlastně bajka o lidech. Stejně jako orel marnil svů čas se slepicemi, člověk ztrácí svůj drahocenný čas s masou lidí a identifikuje se s něma. Slepice se ohraničí kurníkem a orel je vládcem nebe. Měli bychom poznat sebe, abychom měli jistotu, kdo jsme, jinak můžeme hubit drahocenný čas, stejně jako to udělal orel, když žil se slepicemi.

Protože se mi to líbílo, přeložila jsem z knihy Mileny Marović: Zbogom iluzije.
 


Rychle, rychle, běží čas

3. června 2017 v 10:25 | ep |  Téma týdne
Tématem týdne je motto rychle, rychle, běží čas. Co k tomu napsat, ano je to pravda. Nejlepší fígl, jak čas získat pro sebe, je nepřemýšlet o minulosti, protože to je ztráta času, stejně nic nezměníme. Stejně tak nemá smysl dlouho hloubat o budoucnosti, ano něco chceme, máme plány, ale nevíme, jak to všechno dopadne.
Důležité je žít přítomností a čas si rozdělit na povinnosti a zábavu a volný čas. Protože, když se vykašleme na povinnosti, budoucnost by se na nás mračila. Dnes je sobota a mé povinnosti: práci, kterou jsem měla poslat jsem už poslala, do dalších patří zajet na hrob, což je sice morbidní v sobotu, ale je hotová práce na náhrobku, kterou soukromník udělal tak rychle, že je už dnes..... Večer je domovní schůze, což většinou bývá opruz, protože často hrozí rozpory nebo se některým nechce platit do společný kasy. Takže to budu brát s nadhledem.

Zábava a volný čas? Psaní blogu je zábava, cvičení jógy je fajn, jít ven a projít se je skvělé a to všechno si chci dopřát dnes v sobotu a chci i kreslit a číst, protože mě to baví a protože čas běží...............

Letní symbióza se zvířaty

3. června 2017 v 9:44 | ep |  Nové zprávy
Máme letní počasí a užíváme si ho. Žijeme současně i ve společenství našich kolegů - různých zvířat. Toto spolužití může být otravné nebo příjemné. Pár postřehů ze současného Bělehradu.
1. Komáři
Nemilovaní komáři se nám dost rozmnožili. Přispělo k tomu i deštivé počasí. Co s tím? Město dělá pomocí dronů postřiky, tak je čásečně eliminuje. Záleží na tom, ve které část města žijete. Máme to zhruba 15 min. k vodě a 10 min. do lesa a mám takový dojem, že ti vodní už jsou ve střehu na koho se přisát. Poštípal mě jenom jeden a prozatím k bezpečí stačí Raid aparát v zásuvce.
2. Vrány
Vrány jsou zajímaví ptáci, ale ukecaní. Mají svá oblíbená místa. Na jednom ze zdejších sídlišť, kde je hodně stromů přebývají a kecají a krákají a kecají od rána do noci. Je to takový hluk, že pokud obyvatelé nazavřou okna, neslyší se navzájem. Vrány jsou zákonem chráněny a veškerá snaha obyvatel sídliště zbavit se jich je marná, vrány vyhrály.
3. Divoká prasata
Divoká prasata ve městě nemáme, ale na vesnicích mají pré a velmi rádi se přeženou přes pole a ničí, ale protože jsou taky zákonem chránění, zemědělci, pokud nemají oploceny pozemky se jen modlí, abych těch škod bylo co nejmíň.
4. Zmije
Dozvěděla jsem se, že žijou s námi ve městě, ale zatím jen ty, které nemají smrtelný jed a úspěšně se kryjí, tak zatím nevadí......

Přeji hezké léto a doufám, že vaše spolužití se zvířaty je jen příjemné.......

Deštivá neděle, aneb recyklace

15. května 2017 v 7:04 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Obyčejná deštivá neděle v Bělehradu, která moc nelákala k tomu jít ven. Padlo tedy rozhodnutí uklidit sklep, který patří k našemu bytu (a kde léta nikdo nežil). Práce naprosto nezáviděnihodná, protože nejdřív se musela uklidit ulička, abychom měli volný přístup ke sklepu. Plno harampádí schraňovaného asi taky roky. Takže moje oblíbené obr černé pytle a vyhazovat, zametat, čistit. Ale co s odpadem? Poblíž byly dva kontejnery na směsný odpad a relativně prázdné a navíc pršelo a moc lidí nebylo venku, tak až tak moc nehrozilo sledování kolemjdoucích, co v těch pytlech nesu a vyhazuju.
U kontejneru jsem potkala cikánskou rodinu (tady se Romové neříká). Byl to manželský pár s dvěma dětmi a drobná cikánka vlítla do kontejneru a probrala co ještě by se mohlo hodit (byly to nějaké kablíky a šnůry), které jsem předtím vyhodila. No tak jsem nabídla hlavě rodiny ať jde se mnou do sklepa a vyrecykluje si to tam, ale mým záměrem samozřejmě bylo, ať odtahá ty těžké pytle. Jak to dopadlo? Dobře, pytle odtahal, řekl mi, že můžu klidně mluvit slovensky, navíc vypadal i dobře. Nabídla jsem mu peníze za pomoc, ale řekl, že není potřeba. Právě proto, že řekl, že nechce, tak jsem mu nějaké dala, spíš symbolicky…..
Čeho jsem si všimla? Cikán se choval ke své manželce a dětem moc hezky, ochranitelsky, schoval manželku pod deštník, objal ji…..
A vybírání kontejnerů je pravidelná činnost cikánů a nejen jich. Podotýkám, že u těch, které jsem potkala to rozhodně nebylo z nouze. Asi mají zakódovanou potřebu kontroly, aby se zbytečně nic nevyhodilo, možná, nevím, anebo toho kupujeme a vyhazujeme moc…..

Dneska líná, aneb lenivej koláč

12. května 2017 v 20:30 | ep |  Jídlo, recepty
Dneska jsem líná, včera toho bylo hodně a o víkendu bude taky, proto nejlepší příležitost upéct koláč, který se v originálu opravdu jmenuje línej…
Potřebujeme:
400g hladké mouky, 0,5 prášku do pečiva, kůru z jednoho citrónu, 150 g tuku (dala jsem máslo), můžeme přidat lžičku zakysané smetany, 150 g cukru, 1 vejce, 1 žloutek, vanilkový cukr.
Náplň: 600 g ovoce (koupila jsem mražené višně), trochu cukru (4 lžičky), krupice (4 lžičky).
Příprava:
Smícháme tuk, vejce, žloutek, nastrouhanou kůru z citrónu, cukr, vanilkový cukr a postupně přidáváme mouku s práškem do pečiva a umícháme těsto. Rozdělíme na dva válečky a minimálně na hodinu dáme do ledničky.
Na pečící papír rozprostřeme polovinu těsta, pokryjeme ovocem posypaným krupicí a cukrem, zakryjeme druhou polovinou těsta. Pekla jsem 40 minut. Potom můžeme pocukrovat.
Dobrou chuť!

Mačkanice dobrých věcí, aneb mučkalica

10. května 2017 v 16:34 | ep |  Jídlo, recepty
Je to moc dobré a spojení mnoha chutí
Potřebujeme:
1 hlávku kapusty, maso (0,5 kg, dala jsem juněčí, ale může být vepřové, kuřecí…), kousek slaniny (neměla jsem, tak jsem dala trochu pršutu), 5 brambor, 2 mrkve, sýr typu feta nebo balkánský (asi 10 dkg), 1 cibule, šťáva z 0,5 citrónu, 1 lžička medu, zelené bylinky (dala jsem oregano, kopr), olej, sůl, červená paprika (pálivá i sladká).
Příprava:
Asi 15 min. marinujeme na kousky nakrájené maso (olej, paprika, med, citrón, zelené koření). Dáme si do hrnce vařit nakrájenou kapustu, brambory a mrkev. 4 listy kapusty necháme celé a nevaříme. Potom opražíme maso s cibulí, a slaninou, pokud máme nějaký výpek můžeme přidat.
Do pekáče dáme na dno listy kapusty a plníme směsí masa, kapusty, brambor, mrkve, přidáme sýr. Povrch přikryjeme zase celými listy kapusty. Pečeme v troubě na 220C asi 1 hodinu.
Dobrou chuť!

Hranice normálnosti

9. května 2017 v 15:13 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: hranice normálnosti. Žádná hranice normálnosti ve skutečnosti neexistuje.
Když si uvědomíme jak často a někdy i nevědomky říkáme o někom, kdo se nechová podle našich vlastních hranic normálnosti: "To je cvok, magor, pako, idiot, debil,,,,,,,,,,,,,,," A opačně někdo jiný to může říkat o nás, pokud zase překročí naše chování jeho hranici normálnosti. Ale buďme v klidu, žijeme v schengenském prostoru a hranice můžeme překračovat relativně svobodně.
Ještě mě napadá jedno varování. Chválabohu, že hranice normálnosti neexistují, protože pokud by je někdo určil, buď stát nebo Evropská unie, bylo by to zlé oni nám toho i tak diktují dost.

Chvilka pro sebe

7. května 2017 v 14:56 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: chvilka pro sebe. Co se mi na tom nelíbí? Proč bych měla mít pro sebe jen chvilku?
Čas máme všichni stejný. Já se svoji "chvilkou pro sebe" začínám už ráno - cvičím jógu, pokouším se chvilku meditovat. Moc to sice neumím, ale nějak to zklidňuje. Taky se snažím chodit ráno ven a procházet se alespoň půl hodiny. A to za každého počasí, dnes byl například slejvák (ilustrační foto), ale nevadilo mi to. Chození je údajně zdravé, ale radost je v něčem jiném, funguje to naprosto pozitivně, stejně jako cvičení. Psaní blogu je taky chvilka pro mě, můžu si psát o čem chci a jestli si to někdo přečte? Pokud ano, je to skvělé a pokud je i nějaká reakce, dvakrát skvělé. Většinu, která narazí na můj blog asi nezajímá co píšu, ale pro mě to vlastně až tak moc důležité není. Kouzlo spočívá v tom, že se člověk vypíše z toho, na co myslí nebo co ho zajímá, a zůstane to. Někdy se dá urvat i čas, když musíme někam cestovat, čekat na nějakém úřadě. Můžeme čumět do blba a nadávat na ztracený čas nebo můžeme číst, o něčem přemýšlet, psát. Čas je nesmírně drahocenný a máme ho daný jen určitý počet roků a je nesmylné ho promrhat. A to se dá lehce: buď jenom pracujeme a nemáme čas žít, žijeme ve vzteku na nějaké události, lidi a kujeme pomsty, ale tím si vlastně život zkracujeme. Taky můžeme veškerý svůj čas věnovat jiným a myslíme si, že děláme dobře - partnerovi, rodičům, dětem, ale tak nežijeme svůj život, ale život jiných. Mějme čas pro sebe a vyplňme ho tím, co si myslíme, že je pro nás důležité, ale nemělo by to být nic špatného, protože to většinou funguje jako bumerang, špatné i dobré se nám vrací i s přídavkem……..

Kam dál