Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Příběh služebnice

27. srpna 2018 v 16:51 | ep |  Knihy, filmy, recenze
Podívala jsem se na první a druhou řadu seriálu Příběh služebnice (HBO) a potom jsem si přečetla i knihu M. Atwoodové, která byla předlohou. Četla jsem ji sice v chorvatštině, ale jde sehnat i česká. Zjistila jsem, že je vlastně lepší číst knihu až po shlédnutí seriálu. Je to silný příběh (sci-fi, utopie), ale ten žánr úplně stoprocentně neodpovídá, protože u věty - teroristické muslimské útoky byly záminkou toho, že byla postupně odstraněna vláda s prezidentem (citace není přesná), mě zamrazilo, a navíc klesající porodnost a ekologické katastrofy taky známe. Doufejme, že to nedopadne tak jako v knize, kdy nová mocenská skupina a vojsko se ujaly vlády, aby měli všechno pod kontrolou.
Seriál i kniha stojí za zhlédnutí a přečtení, a navíc nás nutí přemýšlet. Já jsem tak uvažovala, kdybych se ocitla v této situaci a mohla si vybrat, kterou roli bych zvolila. Je to těžké, Manželky byly manželkami velitelů, ale musely sakra poslouchat a hrozily i tělesné tresty (Serena přišla o prst…). Marty (neplodné, starší) byly služky do kuchyně, ale tak trochu neviditelné, přežít by se dalo. Tety byly odpornou skupinou, která vymývala mozky Služebnicím a které měly pod kontrolou. Neženy byly v Koloniích, kde odstraňovaly kontaminovanou půdu a bez jakékoliv ochrany, a to byla jistá smrt. Navíc, byly všude tzv. Oči, kterým opravdu nic neuniklo. Za nevěru trest smrti, za znásilnění, trest smrti..... Služebnice ty to odnášely nejvíc, poslušnost, koukat jen do země, a hlavně rodit Manželkám děti. Odboj a ilegalita existovaly, ale byly smrtelně nebezpečné.
Co bych zvolila? Být prvoplánově hrdina nebo blázen, který jde okamžitě do boje? Asi ne, u všech ostatních možností by se dalo přežít, ale vedlo by to k naprosté rezignaci. A jak se znám, nechtěla bych úplně rezignovat, tak bych si asi zadělala na průser ve všech rolích. Navíc to, že ženy nesměly číst a psát je pro mě nepředstavitelné, hrůza….Za čtení se sekaly ruce.
Konec je pro hrdinku otevřený, a to je dobře, naděje vždy zůstává.
Trailer ke druhé řadě
 

Voda se neustále pomalu zahřívá………

21. srpna 2018 v 14:14 | ep |  Knihy, filmy, recenze
Dnes je 21. srpna a je to už neuvěřitelných padesát let co jsme dostali nečekaně a nechtíc "pomoc" od bratrů, a ještě navíc to bylo kryto super silnou ideologií. Čas běží, ale lidské vlastnosti jako touha po moci, síle, agresivita, špehování, trestání, ničení nepřítele, nesmyslné ideje, tak to se po staletí nemění.
Kam až to třeba může zajít ukazuje výborně zpracovaný seriál The Handmaid's Tale, Příběh služebnice. Předlohou k němu byl román Margaret Atwood z roku 1985. Seriál popisuje diktaturu státu Gileádu, který se potýká s ekologickými katastrofami a ztrátou lidské plodnosti. Společnost volá po "návratu k tradičním hodnotám". Ale je to všechno zvrácené, militantní, mrazí z toho. Lidé navlečení do uniforem a podle toho se dělí na vojsko, velitele, služebnice Marty, tety (to jsou kápa..) a tzv. Oči, které všechno sledují. A ty, které ještě mohou mít děti jsou použity čistě jako reprodukční orgány, nic víc. Je to i o boji, vzteku, ponížení, naději…….Zapamatovala jsem si jednu větu, voda se neustále a pomalu zahřívá a než si to uvědomíš, jsi uvařený/ná. Těch horkých míst je na planetě hodně, tak ať se jednou neuvaříme……třeba i ve jménu návratu k tradičním hodnotám nebo jiné ideologie….

Televize je zbytečná

17. srpna 2018 v 10:16 | ep |  Téma týdne
Televize je věkově penzistka (první vysílání začalo 1.5. 1953). Tak nějak to podle toho vypadá, drží se sice, ale ztrácí dech v konkurenci. Nahradily ji tablety, mobily, počítače a lidé nejsou závislí na tom sedět před televizí. Taky si jako penzisté libuje ve vzpomínkách na mládí, to je neustále věčné opakování seriálů z minulosti. Rovněž se jí nevyhnula globalizace a ať jsme kdekoliv na světě a pustíme si televizi, zaručeně najdeme Doktora Hause, Právo a pořádek, Vraždy v Miami, Zoufalé manželky i Julii Lescautovou. Snad jen HBO se odlišuje, zatím……

Ano, televize je docela zbytečná, ale zůstane. Je to podobné jako s knihami. Papírové byly jsou a budou i když můžeme číst taky z čteček, mobilu, tabletu a vytvořit si elektronickou knihovnu.
Tak ji nechme žít, snad si jen nenechejme vymývat mozky reklamami a stupidními reality show a programy, které jsou o ničem. Važme si svého času, kterého je škoda vyplýtvat na zbytečnosti.
 


Jezdíte na černo?

15. srpna 2018 v 13:19 | ep |  Nové zprávy
Jak je to s jízdou na černo v různých zemích? Žiju v Praze i v Bělehradu, a proto se pokusím o malé srovnání. Celé dva měsíce jsem byla v Praze a na poločerno jsem jela jen jednou, měla jsem sice zaplacený kupón na lítačce, ale musela jsem zajet ho načíst. Vlastně nevím, jak by se to posuzovalo, kdyby mě revizor chytil a neměla jsem lístek jen nenačtený kupón na lítačce.
Za ty dva měsíce, a to jsem jezdila každý den, byla kontrola jen jednou, shodou okolností poslední den před odjezdem a sice v metru, ale to mě proignorovali, revizoři mají asi speciální nos na neplatiče.
V Bělehradu je to jiná, tady jsou kontroloři jako kobylky a moc hodně často. Včera jsem jela 6 autobusy a kontrola byla celkem čtyřikrát.
Je zřejmé, že to nemá žádnou statistickou ani vypovídací hodnotu, jedná se jen o malinké srovnání a taky to nepoměřuji za stejně dlouhou dobu. Ale protože jezdím už dva roky sem a tam, tak vím, že je to pokaždé stejné. Malé zamyšlení mě vede k tomu, že je to nastaveno jinak, asi počtem lidí, ale i snahou dopravních podniků jízdu na černo nějak zregulovat a pasažérům znechutit. Kolik to stojí cestujícího, který jeden na černo? V Praze 800 Kč,- v Bělehradě 2000 Din. (ccca 450 Kč). Taky se stane, že někdy to jinak nejde, já mám např. v mobilu zablokováná čísla začínající na 900, tak jízdenku smskou nekoupím, automaty na papírové lístky nějak ubývají……Takže až pojedete do Bělehradu pro jistotu si kupte v trafice kartu bus plus a budete v klidu, protože nebezpečí kontroly je tady daleko větší.

Příběhy o domech 1. - Erotikon

11. května 2018 v 10:20 | ep |  Příběhy o domech
Na fotu je rodinný dům slavné herečky Ita Riny (1907-1979). Ita Rina, původním jménem Italina Lida Kravanja byla jugoslávská herečka a modelka. K filmování dostala nabídku z Berlína i Prahy. Role ve filmu Erotikon Gustava Machatého ji proslavila po celém světě a posléze dostala i nabídku z Hollywoodu. Nastal ale problém, Ita Rina se zamilovala do Srba Miodraga Djordjeviće a ten jí řekl Hollywood nebo já a Ita Rina dala přednost lásce a vdala se do Bělehradu a byl konec erotických filmů. Dostala opět nabídku z Německa, ale byl rok 1939. V té době byl jugoslávským velvyslancem v Německu Ivo Andrić a ten ji upozornil, že rok 1939 není stejný jako byl rok 1927, když započala kariéru v Německu. Ita sice zaplakala, ale do Německa neodešla a tady se nabízí srovnání s Lídou Baarovou…..Jejího muže během války zatklo gestapo a Ita Rina ho zachránila, Němci ji znali z německých filmů a Erotikonu a zabralo to a jejího muže druhý den pustili. Život slavné herečky byl o talentu, odvaze, lásce, kráse…..Není dobře, že na domu, kde žila (Kataničeva 7) není ani vzpomínková deska, nic, zapomnělo se…

Erotikon (nejvýznamnější film němé éry české kinematografie) https://www.youtube.com/watch?v=qvEqoi0nAH4

Jak si vyčistit hlavu

21. dubna 2018 v 17:35 | ep |  Nové zprávy
Už více než tři měsíce jsem nic do blogu nenapsala. Proč? Nějak na mě doléhaly negativní věci a o těch psát nechci. Byly to předvolební boje, urážky, osočování, napadání protivníků. Politická situace je agrese, lži, nenávist, prezentace síly, neschopnost domluvy. Celkově nic moc, někdy se světová politická situace uvolní, což je dobře, někdy se přiostřuje, a to je teď a negativní. Jak si vyčistit hlavu? Chodit do přírody. V galerii do složky příroda jsem dala fotky z toulek přírodou a čtenářům přeji co nejkrásnější zážitky a choďte ven!

Absolutní nula, aneb, jaký je život cizince

13. ledna 2018 v 12:59 | ep |  Téma týdne
Máme nový rok a určitě i nové starosti, úkoly, projekty. O tom, jaké to je, pokud nežijete v rodné zemi, bude letošní první příspěvek. Žiju v Srbsku i v Česku. Poslechla jsem radu českého právníka a začala jsem si vyřizovat dočasný pobyt v Srbsku. Pokud ho nemáte, je vaší povinností do 24 hodin se přihlásit, spíše vás musí někdo přihlásit na policii a dostanete tzv. beli karton na 90 dní. Jednak je to otravné a taky musíte hlídat čas pobytu. Pokud se nepřihlásíte a nedostanete do nějaké situace, kdy musíte prokázat pobyt, nic se neděje ….
Dostala jsem radu od své kadeřnice, abych si našla někoho, kdo to za mě udělá a budu mít jistotu, že to bude bez nějakých zdržení a problémů. Samozřejmě jsem to vyslechla a rozhodla se, že to zvládnu sama, tak to zvládám horko těžko. Prvním poznáním bylo, že informace, které najdete na internetu i oficiálních stránkách jsou buď kusé anebo neplatí.
Můj první pokus o žádost trvalého pobytu (manželství se Srbem) byl na cizinecké policii vysvětlen tak, že musím nejprve žádat o dočasný pobyt a po třech letech můžu žádat o trvalý. Ok, tak začneme znovu a shromažďujeme jiné dokumenty, které je potřeba a je jich dost.
Další poznatek je ten, že to, co vám řekne jedna úřednice a potom jednáte s jinou, je zase všechno jinak.....
Na cizinecké polici už jsem skoro doma, byla jsem tam zatím 4x nebo 5x. Jedním z dokumentů bylo např. lekarske uverenije, což je tiskopis o vašem zdraví, který vám musí vyplnit lékař. Což byl celkem oříšek, protože zdravotní pojištění si platím v Česku. Podařilo se, našla jsem doktora, mám vyplněný tiskopis. Hurá!!!! Radost trvala dva dny, protože na cizinecké policii mi řekli, že nepotřebuji uverenije, ale osiguranije, tedy pojištění, snad tedy bude stačit kopie evropské zdravotní karty. Soudně ověřený překlad oddacího listu, ale nestačil, chtějí zápis do matriky tady v místě a poslali mě do nejbližšího úřadu opštiny (městské časti). Hm, tam mi řekli, že mi to neudělají, protože to musí být v místě bydliště. Tak dobře, jedu jinde, a tam už to bylo na úrovni usekneš jednu hlavu, další tři vyrostou. Pan úředník mi řekl, že i když mám překlad oddacího listu s ověřenou kopií a razítkem, nestačí to, protože chce originál. To můj mozek úplně nepochopil, a když jsem se zeptala, jestli mi vezme originál dokumentu, řekl s úsměvem, že ano, a navíc to musí být zase svázané provázkem, přelepeným lepícím papírkem s razítkem. A dal mi další papír zahtev neboli žádost a tam je i potvrzení policie (zase té místní) o potvrzení bydliště, adresy v den sňatku. Takže na policii mi dali další papírek zahtevu a musela jsem znovu zajet do agentury soudních překladatelů, ať mi převážou a orazítkují překlad znovu, tentokrát s originálem a na to si samozřejmě musím počkat......O platbě poplatků nemluvě.....
A co na to říkají místní známí? Vydrž, už to skoro máš nebo každá městská část jedná podle vlastních směrnic atd. atd.
Závěr: zajímavá zkušenost a obecné zamyšlení. Cizinec je od slova cizí a pohled na něho je nedůvěřivý a úřady, které rozhodují o pobytu ho nechají vydusit....a nechají si to zaplatit. A podle mého názoru je to stejné všude i v Česku, protože, když mě stěhovala firma a byli tam i Ukrajinci zahořkle mi povídali co musí absolvovat a platit v Česku......
Dá se to změnit? Určitě ne, spíš se to zhorší, když migrační vlny a stěhování asi nepřestanou......
Mě o tak moc nejde, ale jsem vděčná za tu zkušenost i pochopení odvrácené strany pobytu v cizí zemi.

Bilance

24. prosince 2017 v 12:02 | ep |  Nové zprávy
Blíží se konec roku a to mě přimělo k bilancování. Blog jsem nazvala mysterie a je to slovo, které není správně napsáno a ve slovníku ho nenajdete. Tím slovem jsem chtěla určit obsah, který by se měl věnovat záhadám, slovo mystérie je z latinského mysterium - tajemství, tajemná pravda. Odhalme tedy pravdu. Blog jsem začala psát v říjnu 2016 a proč? Přestěhovala jsem se do Srbska nebo tady většinu roku žila a asi jsem se potřebovala nějak vypsat, vykecat. Protože se musíte učit jazyk, který dobře neznáte a spoustu dalších věcí, zařizování, poznávání odlišného. Nejvíc jsem toho napsala v říjnu a listopadu 2016 a příspěvky odráží to, na co jsem myslela, co jsem prožívala. Během čtyř měsíců 2016 to bylo celkem 31 příspěvků. Od ledna do prosince 2017 celkem 38. Články jsem se snažila rozdělit do rubrik podle jejich obsahu a vznikly Nové zprávy, což je asi špatný nápis, protože by měly bát pravidelné a aktuální, další rubrika Barvy, to bylo pro mě zajímavé téma, které odkrývalo tajemství barev, ale zase jsem nespokojená, protože není dokončeno. Knihy, filmy, recenze je rubrika, kde je toho málo, ale na svoji omluvu, je to spíš tím, že čtu knihy na 99% v srbštině a většina není přeložených do češtiny. Knih jem přečetla hodně a poznala i pár spisovatelů, ale rubrika to neodráží. Tradice, legendy, mýty obsahuje více článků a tu bych chtěla zachovat. Rubrika Jídlo, recepty vznikla proto, že jsem se učila vařit srbská jídla a navíc je tady jídlo, ovoce a zelenina opravdu dobré. Taky jsem uvažovala, že napíšu kuchařku, ale rozmyslela jsem si to, už jich napsaných bylo dost. Je zajímavé, že v televizi jsem zachytila nějaký diskusní pořad, kde hovořila Češka, která tady žije a navíc tu kuchařku napsala a tvrdí, že když přijede do Prahy vlastně neví co vařit a zdejší jídlo obdivuje. Téma týdne určuje blog.cz a tu bych taky zachovala. Galerie obsahuje tématicky rozdělené fotky Kavárny, restaurace, puby, Street art Belgrade a Jídlo a galerii chci dát také jiný kabát.
Zvažuji, co dál s blogem. Nechci ho smazat, je to vlastně historie mého roku. Měl by mít ale jinou podobu, grafickou a částečně obsahovou, která by reflektovala jak jsem se za ten rok vyprofilovala. Pravdou je, že Bělehrad jsem si zamilovala a zatím tady chci zůstat. Rodinu mám v Praze a samozřejmě se mi stýská, ale budu nadále jezdit do Prahy a čas věnovat jen jim. Taky se snažím přijít na jednu mystérii nebo záhadu. Ekonomický standard je tady nižší než v Česku, tak proč jsou tady llidé pozitivnější, šťastnější, vřelejší a milejší? K tomu chci něco napsat, přemýšlím o tom. Propadla jsem focení, historii a objevování pro mě nepoznaných míst a jejich historických souvislostí.
Dnes je Štědrý den a dávají se dárky a já mám jeden pro všechny, kteří by chtěli navštívit Bělehrad. Provedu vás a ukážu vám to nejzajímavější a nejhezčí z Bělehradu.

Závěr: rok 2017 byl dobrý, ale ani lehký, ale tak to má asi být. Co přinese rok 2018? Bude záležet hodně na nás, co uděláme a s čím se budeme vyrovnávat. Hlavně bude nový a jiný a takový by měl být i můj blog 2018. A naše cesty někam určitě povedou a já přeji všem, kteří dočetli až do konce, ať jsou ty jejich cesty bez překážek a vedly tam, kam si přejete……..i když tam bude někdy menší problém jako je ta díra na chodníku na fotce.

Má každý svoji složku?

4. prosince 2017 v 9:38 | ep |  Tradice, legendy, mýty

Má každý svoji složku?

Předvánoční čas a doba po první adventní neděli mě přinutila k malému zamyšlení. Teď je období, kdy blikají na ulicích vyzdobené vánoční stromky a v domácnostech plápolají adventní svíce. Jsme více na měkko a máme se víc rádi. Bylo by dobře si také uvědomit, že se jedná o křesťanské svátky. A křesťanství má desatero a to je po staletí základem etického kodexu.
Morálka v realitě je samozřejmě s desaterem na štíru. Zamysleme se nad přikázáními - nebudeš lhát a nebuď závistivý ani chamtivý a proberme si svoje svědomí. Může mít různou barvu čistou, bílou, šedou, tmavě šedou a černou. Taky se říká černé svědomí.
K této úvaze mě vedly také tzv. složky, což byly pravděpodobně estébácké manýry, ale věřte, že svou složku můžete mít i dnes. Mnozí tzv. vedoucí pracovníci nebo ti, kteří se derou nahoru, takové složky vytvářejí na kolegy, podřízené. Do složek si pečlivě zaznamenávají vaše "provinění". Nadneseně řečeno: Franta Novák na poradě 30.4. v 9.30 neřekl šéfovi, že je geniální, krásný a neomylný, ale jen dobrý den"……
Když se znelíbíte, složka bude vytažena a použita. Nebo pokud nejste dostatečně loajální. Msta některých "šéfů" může jít hodně daleko.
Co taky může skrývat falešná loajalita? Mám hypotéku, male děti a plat potřebuji, tak musím lidově řečeno držet hubu a krok……..A když budu muset zalhat, ono se nic pro jednou neděje, tak co……
Není to tak, protože pokud se zamotáme do lží, intrik, závidíme, mstíme se, těžko se z toho vybředává.
Mnozí si určitě pomyslí, mě se to netýká, já žádnou složku nemám (třeba o ní jen nevíte), já mám čisté svědomí.......
Život je už ale takový, že nám někdy nastaví zrcadlo, nebo připraví zkoušky, jak se zachovat v určitých situacích: podle svědomí (i když mohu o něco nebo o hodně přijít) anebo si ho zašpiním…..
S čistým svědomím se žije líp, hlavně duchovně, protože můžeme mít milióny a něco drhne, pokud byly získány špinavým způsobem.

Dobrá rada nad zlato. Když budete zapalovat další adventní svíčky, zkuste se zamyslet nad svým svědomím. Na závěr pravdivý citát: "Jen slabý hráč nepřipustí prohru".




Ruský salát

5. listopadu 2017 v 9:50 | ep |  Jídlo, recepty
Každý má určitě ten nejlepší recept na svůj bramborový salát. To ale nebrání tomu, vyzkoušet něco jiného. Tady (Srbsko) se prodává a připravuje Ruska salata. Nevím, co má společného s Ruskem, ale několikrát jsem ho udělala a je moc dobrý.

Potřebujeme

3 velké brambory (nebo 6 menších), 3 mrkve, 3 vařená vejce, 6-7 kyselých okurek, 300 g hrášku, 300 g šunky, sůl, 300 g majonézy (light) , 200 g zakysané smetany a přidávám lžičku hořčice.

Příprava

Uvaříme brambory ve slupce, mrkev a hrášek (mražený), necháme vychladit, brambory oloupeme. Všechno smícháme a necháme odstát ať se chutě spojí........


Kam dál