Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Deštivá neděle, aneb recyklace

15. května 2017 v 7:04 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Obyčejná deštivá neděle v Bělehradu, která moc nelákala k tomu jít ven. Padlo tedy rozhodnutí uklidit sklep, který patří k našemu bytu (a kde léta nikdo nežil). Práce naprosto nezáviděnihodná, protože nejdřív se musela uklidit ulička, abychom měli volný přístup ke sklepu. Plno harampádí schraňovaného asi taky roky. Takže moje oblíbené obr černé pytle a vyhazovat, zametat, čistit. Ale co s odpadem? Poblíž byly dva kontejnery na směsný odpad a relativně prázdné a navíc pršelo a moc lidí nebylo venku, tak až tak moc nehrozilo sledování kolemjdoucích, co v těch pytlech nesu a vyhazuju.
U kontejneru jsem potkala cikánskou rodinu (tady se Romové neříká). Byl to manželský pár s dvěma dětmi a drobná cikánka vlítla do kontejneru a probrala co ještě by se mohlo hodit (byly to nějaké kablíky a šnůry), které jsem předtím vyhodila. No tak jsem nabídla hlavě rodiny ať jde se mnou do sklepa a vyrecykluje si to tam, ale mým záměrem samozřejmě bylo, ať odtahá ty těžké pytle. Jak to dopadlo? Dobře, pytle odtahal, řekl mi, že můžu klidně mluvit slovensky, navíc vypadal i dobře. Nabídla jsem mu peníze za pomoc, ale řekl, že není potřeba. Právě proto, že řekl, že nechce, tak jsem mu nějaké dala, spíš symbolicky…..
Čeho jsem si všimla? Cikán se choval ke své manželce a dětem moc hezky, ochranitelsky, schoval manželku pod deštník, objal ji…..
A vybírání kontejnerů je pravidelná činnost cikánů a nejen jich. Podotýkám, že u těch, které jsem potkala to rozhodně nebylo z nouze. Asi mají zakódovanou potřebu kontroly, aby se zbytečně nic nevyhodilo, možná, nevím, anebo toho kupujeme a vyhazujeme moc…..
 

Dneska líná, aneb lenivej koláč

12. května 2017 v 20:30 | ep |  Jídlo, recepty
Dneska jsem líná, včera toho bylo hodně a o víkendu bude taky, proto nejlepší příležitost upéct koláč, který se v originálu opravdu jmenuje línej…
Potřebujeme:
400g hladké mouky, 0,5 prášku do pečiva, kůru z jednoho citrónu, 150 g tuku (dala jsem máslo), můžeme přidat lžičku zakysané smetany, 150 g cukru, 1 vejce, 1 žloutek, vanilkový cukr.
Náplň: 600 g ovoce (koupila jsem mražené višně), trochu cukru (4 lžičky), krupice (4 lžičky).
Příprava:
Smícháme tuk, vejce, žloutek, nastrouhanou kůru z citrónu, cukr, vanilkový cukr a postupně přidáváme mouku s práškem do pečiva a umícháme těsto. Rozdělíme na dva válečky a minimálně na hodinu dáme do ledničky.
Na pečící papír rozprostřeme polovinu těsta, pokryjeme ovocem posypaným krupicí a cukrem, zakryjeme druhou polovinou těsta. Pekla jsem 40 minut. Potom můžeme pocukrovat.
Dobrou chuť!

Mačkanice dobrých věcí, aneb mučkalica

10. května 2017 v 16:34 | ep |  Jídlo, recepty
Je to moc dobré a spojení mnoha chutí
Potřebujeme:
1 hlávku kapusty, maso (0,5 kg, dala jsem juněčí, ale může být vepřové, kuřecí…), kousek slaniny (neměla jsem, tak jsem dala trochu pršutu), 5 brambor, 2 mrkve, sýr typu feta nebo balkánský (asi 10 dkg), 1 cibule, šťáva z 0,5 citrónu, 1 lžička medu, zelené bylinky (dala jsem oregano, kopr), olej, sůl, červená paprika (pálivá i sladká).
Příprava:
Asi 15 min. marinujeme na kousky nakrájené maso (olej, paprika, med, citrón, zelené koření). Dáme si do hrnce vařit nakrájenou kapustu, brambory a mrkev. 4 listy kapusty necháme celé a nevaříme. Potom opražíme maso s cibulí, a slaninou, pokud máme nějaký výpek můžeme přidat.
Do pekáče dáme na dno listy kapusty a plníme směsí masa, kapusty, brambor, mrkve, přidáme sýr. Povrch přikryjeme zase celými listy kapusty. Pečeme v troubě na 220C asi 1 hodinu.
Dobrou chuť!
 


Hranice normálnosti

9. května 2017 v 15:13 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: hranice normálnosti. Žádná hranice normálnosti ve skutečnosti neexistuje.
Když si uvědomíme jak často a někdy i nevědomky říkáme o někom, kdo se nechová podle našich vlastních hranic normálnosti: "To je cvok, magor, pako, idiot, debil,,,,,,,,,,,,,,," A opačně někdo jiný to může říkat o nás, pokud zase překročí naše chování jeho hranici normálnosti. Ale buďme v klidu, žijeme v schengenském prostoru a hranice můžeme překračovat relativně svobodně.
Ještě mě napadá jedno varování. Chválabohu, že hranice normálnosti neexistují, protože pokud by je někdo určil, buď stát nebo Evropská unie, bylo by to zlé oni nám toho i tak diktují dost.

Chvilka pro sebe

7. května 2017 v 14:56 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: chvilka pro sebe. Co se mi na tom nelíbí? Proč bych měla mít pro sebe jen chvilku?
Čas máme všichni stejný. Já se svoji "chvilkou pro sebe" začínám už ráno - cvičím jógu, pokouším se chvilku meditovat. Moc to sice neumím, ale nějak to zklidňuje. Taky se snažím chodit ráno ven a procházet se alespoň půl hodiny. A to za každého počasí, dnes byl například slejvák (ilustrační foto), ale nevadilo mi to. Chození je údajně zdravé, ale radost je v něčem jiném, funguje to naprosto pozitivně, stejně jako cvičení. Psaní blogu je taky chvilka pro mě, můžu si psát o čem chci a jestli si to někdo přečte? Pokud ano, je to skvělé a pokud je i nějaká reakce, dvakrát skvělé. Většinu, která narazí na můj blog asi nezajímá co píšu, ale pro mě to vlastně až tak moc důležité není. Kouzlo spočívá v tom, že se člověk vypíše z toho, na co myslí nebo co ho zajímá, a zůstane to. Někdy se dá urvat i čas, když musíme někam cestovat, čekat na nějakém úřadě. Můžeme čumět do blba a nadávat na ztracený čas nebo můžeme číst, o něčem přemýšlet, psát. Čas je nesmírně drahocenný a máme ho daný jen určitý počet roků a je nesmylné ho promrhat. A to se dá lehce: buď jenom pracujeme a nemáme čas žít, žijeme ve vzteku na nějaké události, lidi a kujeme pomsty, ale tím si vlastně život zkracujeme. Taky můžeme veškerý svůj čas věnovat jiným a myslíme si, že děláme dobře - partnerovi, rodičům, dětem, ale tak nežijeme svůj život, ale život jiných. Mějme čas pro sebe a vyplňme ho tím, co si myslíme, že je pro nás důležité, ale nemělo by to být nic špatného, protože to většinou funguje jako bumerang, špatné i dobré se nám vrací i s přídavkem……..

Španělská pita

6. května 2017 v 15:53 | ep |  Jídlo, recepty

Potřebujeme

· slanina200 g, kyselé okurky 200 g, pečené papriky 200 g, tvrdý sýr 250 g,
· šunka 200 g, vejce 4, prášek do pečiva 1, mouka 10 polévkových lžic, kyselá smetana 1 balení, olej 2 dl

Příprava

Nakrájíme na kousky slaninu, okurky, sýr, papriku a šunku. Oddělíme bílky od žloutků, ušleháme sníh do kterého zamícháme žloutky, olej, mouku, prášek do pečiva a osolíme. Dodáme zakysanou smetanu a nakrájené kousky, smícháme a pečeme na vymazaném plechu cca 20 min.

Fialová

10. března 2017 v 11:06 | ep |  Barvy
Fialová barva vznikla rovným dílem z modré a červené. Fialová je barva podzimu, dozrálého ovoce, tlejícího listí, které vyživuje zemi před příchodem další sezóny. Je to barva oproštění se, opouštění starého, aby se mohlo rodit nové. Fialová znamená obrodu a opětovný růst. Pomáhá nám poznat, proč jsme zde, co máme dělat a jak. Může také znamenat tendenci k obětování sebe sama. Je také barvou nejvíce zneklidňující a s její pomocí nahlížíme do neznáma. Fialová, stejně jako královská modř je spojena se vznešeností a s autoritou (fialové roucho biskupů). Failová je velmi léčivá, dokáže konejšit bolesti, ale často nese i velké utrpení a bolest. Ve fialové bývá také skryta duchovní pýcha a nadřazenost, nebo hrdá rezervovanost a odtažitost, vedoucí až k vydělování se. Ve fialové se nachází i možnost léčení smutku. Fialová je barvou rovnováhy. Výběr fialové někdy ukazuje na člověka, který je svým tichým způsobem vyrovnaný, spokojený ve službě druhým, bez potřeby uznání a který ve svém jednání vychází z vědomí vnitřní celistvosti. V této barvě je velká síla a je barvou transformace. Fialová čistí a projasňuje.
Zdroj:
Merivale, Philippa. Léčení barvami: zkušenosti s Aura-Somou. Překlad Jana Chaloupková. 2. vyd. [Praha]: Barevný svět, ©2012. 181 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-903543-1-9.

Oranžová

8. března 2017 v 11:16 | ep |  Barvy
Oranžová je barvou, jejíž symbolika je složitá a každý ji chápeme a vnímáme jinak, a proto si z následujícho textu asi každý vybere to, co se jej osobně dotýká, anebo třeba i nic. Oranžová se skládá napůl z červené a žluté. V oranžové je životaschopnost a síla. Oranžová je barvou pomerančů, které jsou zdrojem zdraví a vitality. Oranžová je proto vřelá a teplá barva. Lze to dokumentovat i pocitově - v místnosti, kde jsou stěny natřeny na modro, cítíme větší chlad, než v místnosti natřené na oranžovo a to až o několik stupňů 0C. Oranžová je symbolem optimismu a radosti, velké životní síly. Reprezentuje životní část cesty, kdy se člověk osamostatňuje, ale přesto je ještě závislý. Oranžová je i barvou, která označuje rozpad a kolaps, ale zároveň i energií, která tyto stavy léčí. Vztahy jsou jedním z hlavních témat oranžové barvy. Měli bychom se naučit vyvážit spojení s druhými s naší rostoucí samostatností, a pokud tyto protichůdné potřeby nevyrovnáme, budeme mít vztahy závislosti. Oranžová často vypovídá o některé formě závislosti, ať už na lidech, situacích, alkohole, jídle, cigaretách. Výběr oranžové barvy často ukazuje na zneužívání, kterými člověk prošel.
Oranžová oblast je stejně jako červená propojená se sexem, ale není tak vášnivá, spíše radostná. Oranžová je energií, která je dynamicky a silně spojena s fyzičnem, ale může označovat i pravý opak. Ve znamení oranžové je i podzim, kdy listy odumírají a tlením vytvářejí podmínky pro růst v další sezóně. Je to barva západu slunce a konců, které otevírají cestu novým začátkům a je i barvou odříkání. Mniši oblékají oranžová roucha jako symbol zřeknutí se materiálního světa. Oranžová nám připomíná, že část nás samých musí nejprve zemřít, aby mohlo vzniknout něco nového. Oranžová má v sobě energii vytrvalosti a odhodlání, je barvou sexuality, smyslnosti a touhy a živí tvůrčí aspirace a posiluje odhodlání zříci se světských požitků. Jejím tématem je rovněž závislost a spoluzávislost, kterou bychom se měli naučit překonávat.
Zdroj:
Merivale, Philippa. Léčení barvami: zkušenosti s Aura-Somou. Překlad Jana Chaloupková. 2. vyd. [Praha]: Barevný svět, ©2012. 181 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-903543-1-9.


Co to znamená, když máme rádi červenou barvu?

4. března 2017 v 19:12 | ep |  Barvy
Červená označuje praktického člověka, který stojí nohama pevně na zemi. Vybírají si ji lidé, kteří jsou ambiciózní, podnikaví, plni elánu. Červená přitahuje takové lidi, kteří se rádi fyzicky překonávají, kteří se radují z toho, že jsou na zemi. Červená znamená energii k lásce a k životu. Velké množství červené ve výběru může znamenat, že jde o energickou bytost nebo o někoho, kdo slouží jako zdroj energie pro ostatní. Může to být ale naopak i někdo, kdo energii a elán velmi potřebuje. Červená je zdrojem energie, je to barva, která stimuluje a vybízí k činu. Červená je barvou materialistů, barvou spojovanou především s hmotným světem. Je to jedna z nejbezpečnějších barev pro karoserie aut, lidské oči totiž registrují červenou dříve než ostatní barvy. Červená je spojená s nebezpečím. Výstražná znamení bývají znázorněna červeně, červená na semaforu nás varuje zastav, jinak riskuješ život. Červená nás motivuje k činu, směřuje nás k dosažení cíle, úspěchu. Je to energie odvahy a smělosti někdy dokonce revoluce. Dokáže nás zahřát, ale i upálit k smrti. Červená hodně souvisí s vášňemi a city. Červená naznačuje sexualitu - červená rťenka, červené rty, nápadník s kyticí růží… Je to barva, která nám život dává, ale stejně tak ho dokáže i brát. Symboly: červený kříž, barva krve.
Když přemýšlím o červené barvě, vnímám její energii, ale i nebezpečí a vyzývavost (býk běžící za červeným praporem). Je v ní zahrnuta vášeň a odhodlání. Podle statistik dokonce vyhrávají sportovci v červených dresech. Je to jako se vším, červená ano, ale nepřehánět, ať nevidíme rudě.

Zdroj:
Merivale, Philippa. Léčení barvami: zkušenosti s Aura-Somou. Překlad Jana Chaloupková. 2. vyd. [Praha]: Barevný svět, ©2012. 181 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-903543-1-9.

Proč je modrá dobrá

2. března 2017 v 14:37 | ep |  Barvy
Modrá je barvou oblohy a vody. Modrá energie má ochranné působení, obklopuje naši Zemi, filtruje sluneční paprsky a chrání tak její povrch před sežehnutím. Stejným způsobem dokáže modrá ochraňovat i nás.
Modrá znamená poklid a čistotu jasné letní oblohy či modré laguny a uklidňuje. Pokud je moc modré, může to ale znamenat, že člověk chce mít klid, ať to stojí, co to stojí a chce mít za každou cenu pokoj.
Člověk přitahován modrou barvou bývá také velmi trpělivý a jedním z charakteristických znaků této barvy je i nezávislost.
Je zajímavé, že tato barva naznačuje také problémy a autoritou. Např. v 60. letech se lidé bouřili proti společenským zvyklostem a dominantním symbolem se staly modré džíny.
Je i hodně modrých uniforem (letectvo, námořnictvo, zdravotnictví) a odráží dualitu jedinečnosti, ale i tendence být součásti celku s cílem sloužit druhým.
Modrá je také barvou diplomacie a vytříbenosti: šlechtický původ je symbolizován "modrou krví".
Modrá je nejenom uklidňující, ale i chladivá. Mírní žár srdce, ale i horkost těla. Hasí vzplanutí vášně a zloby a pomůže nám, když ztrácíme kontrolu nad situací a začíná vládnout chaos.
Zkusme se zadívat na oblohu nebo na modrou hladinu vody. Jaké budou naše pocity? Uklidňující? Doufám, že díky modré barvě ano.
Zdroj:
Merivale, Philippa. Léčení barvami: zkušenosti s Aura-Somou. Překlad Jana Chaloupková. 2. vyd. [Praha]: Barevný svět, ©2012. 181 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-903543-1-9.

Kam dál