Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Stalking a sociální sítě

26. srpna 2017 v 10:12 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Moc se mi o tom psát nechtělo, ale nějakou dobu nosím tohle téma v myšlenkách a mám pocit, že se se stalkingem nebo obtěžováním na sociálních sítích se setkává dost lidí.
Je to v každém případě nepříjemná zkušenost. Stalking (fyzicky a brutální) jsem zažila a policie nepomohla, ale vyřešilo se to jinak.
Obtěžováni můžeme být ale i ve virtuálním světě a na sociálních sítích. Facebook jsem kdysi měla a zrušila, před rokem jsem si ho založila znovu, hlavně proto, že rodina je na různých místech a dost cestuje...
Facebook není úplně bezpečný, kolují na něm viry, vznikají falešné profily, muži jsou lovci, tak loví.....
Facebook má přesto jednu výhodu, "přátele", které nechcete na rozdíl od reálného života můžete jedním klikem odstranit. Párkrát jsem to udělala, protože mě nezajímají rozměry "chlouby" nějakého chlapa (u toho snad bylo zajímavé, že se do přátel dostal zpočátku nevinně přes tibetskou medicínu!!!!!). Taky mě překvapilo, že jedna "přítelkyně" komentovala všechny mé příspěvky - někdy podivně a dokonce sledovala co likuji já a vkládala se i do toho a navíc ji osobně neznám - tak jeden klik......
Výhodou facebooku může být i to, že najdete známé, které jste roky neviděli nebo může vzniknout nové přátelství.
Instagram je dobrý na fotky a navíc jsou tam zajímavé příspěvky, občas se sice objevují zprávy, že někdo na vás chce kontakt, ale to se dá zvládnout.
Twitter kvůli nedostatku času nemám a o zkušenostech s ním proto psát nemůžu.
Na závěr snad jen to, že bychom si měli žít hlavně své osobní životy, virtuální život není reálný. Teď čtu knihu autorky Mirjany Bobic Mojsilovic - "Tvůj anděl strážce" a ta má na sociální sítě vyhraněný, (spíše negativní) názor a také upozorňuje na nebezpečí....říká: "pokud máš partnera, tak facebook je ten třetí a pokud ho nemáš je facebook tvým partnerem."
A pokud máte tisíce virtuálních přátel, na ty skutečné nemáte čas.


 

Jakou řečí mluvíš?

17. srpna 2017 v 18:20 | ep |  Knihy, filmy, recenze
V červenci jsem měla všechny příspěvky o vaření. V srpnu bude dost vaření, ale přijdou na řadu jiná témata. K prvnímu z nich mě inspiroval film, který jsem shlédla na HBO pod názvem Příchod. Děj není až tak důležitý. Ve filmu šlo o návštěvu nějakých mimozemšťanů a lidé se s nimi chtěli domluvit, aby zjistili účel jejich "návštěvy".
A přišla na řadu komunikace a to začalo být zajímavé. Představte si tvora z jiné planety - sedmonožce, který zvedne jednu nohu a vykouzlí kruh, který má po obvodě různé tvary (pokusila jsem se to nakreslit) a to byla jejich znaková řeč. Expertka na jazyky tomu po čase porozuměla a všechno dopadlo samozřejmě dobře a to mě inspirovalo v době dovolených k úvaze o řeči.
Cestujeme a musíme se domluvit, záchytnou řečí je angličtina a pokud ji umíme alespoň na základní úrovni, většinou se domluvíme. Pokud neumíme jinou řeč a mluvíme v cizině česky, opravdu vám neporozumí a nastoupí gesta, ruce, znaková řeč anebo jste odkázání na mluvící známé nebo delegáta, když pro jistotu jezdíte s cestovkou.
Jako absolventi jazykových kurzů a to jakéhokoliv jazyka, zjistíte, že rodiláci mluví tak, že jim stejně nerozumíte, ale základy jsou a oni vám porozumí.
Co mě docela fascinuje, že někteří cizinci, kteří pracují v Česku a třeba i několik desítek let, pořád mluví a píší mateřštinou. Konkrétně mám zkušenosti u několika lidí se slovenštinou. Přemýšlela jsem proč? Až taková hrdost na vlastní jazyk, pohodlí nebo stejně mi porozumíte a pokud ne je to váš problém. Nevím. Podle mého názoru, pokud navštívím nebo pracuji v cizí zemi, měla bych se jejich jazyk učit a mluvit i když mohou vzniknout zábavné historky. Mongolka u kadeřníka pravila, že chce ostříhat konečníky. Ale to vůbec nevadí, hlavně mluvit a humor k životu patří.
Teď žiju v Bělehradě a začala jsem mluvit srbsky. Zpočátku mi taky moc nerozuměli a slyšela jsem, zní to krásně, ale vůbec nevím o čem mluvíš. Teď už je to v pohodě a domluvím se vždycky. Zrovna dnes jsem šla koupit do lékárny krém na bolesti zad (je výbornej z kostivalu), který se jmenuje GAVEZ a já jsem to spletla na KAVAZ (tubu jsem si nevzala sebou), lékárník řekl nemáme, ale byl natolik inteligentní, že jsme se pochopili.
Nakonec mě napadla situace, kdyby na Zemi byl jeden jediný jazyk (esperanto podle mě moc neuspělo), bylo by to jednodušší, fajn anebo nuda? Myslím si, že by stejně skupiny lidi začali vytvářet jinou neznámou řeč, vzpomeňte si, když jsme byli děti, vymýšleli jsme si tajnou řeč a písmo, aby nám nerozuměli.

Tak se s tím poperme, čeština holt světový jazyk není........

Pivní guláš s houbami

31. července 2017 v 10:56 | ep |  Jídlo, recepty
Receptů asi existuje hodně, k tomu, který vkládám mě inspiroval pořad na srbské televizi, kde ho připravovali zdejší věhlasní kuchaři (ala Pohlreich) a jeden z nich má krásnou přezdívku Lepi Brka - Hezkej knírač a druhý se jmenuje Vjeko.
Guláš jsem zkusila udělat a byl moc dobrej.

Připravíme si

Cca
· 800 g vepřového masa na guláš
· Olej
· 3-4 cibule
· 350 g žampionů nebo jiných hub
· ½ l světlého piva
· 5 lžiček sladké mleté papriky
· 2 bobkové listy
· Sůl, pepř
· Zelenou petrželku
Na pánev nalijeme trochu oleje, vložíme nasekanou cibuli, opražíme, (můžeme přidat 1 nakrájenou mrkev), přidáme pokrájený česnek a maso, opečeme, vložíme nakrájene houby, mletou papriku, sůl, pepř, bobkové listy, podléváme pivem a dochutíme zelenou petrželkou. Dusíme, dokud maso nezměkne.
Dobrou chuť!!!!

 


Letní kuchyně - 2

30. července 2017 v 11:49 | ep |  Jídlo, recepty
V létě máme dostatek cuket, můžeme si proto připravit zapečené cukety se sýrem.

Budeme potřebovat

· 1 středně velkou cuketu
· 0,5 l jogurtu nebo kefíru
· 3 plné lžíce hladké mouky
· 3 plné lžíce kukuřičné mouky
· 1 prášek do pečiva
· 2 vejce
· 2 lžíce oleje
· Sůl
· Sýr na potření: rozíratelný sýr, nebo strouhaný sýr (měl by to být dobrý, náš oblíbený sýr)

Příprava


Cuketu nakrájíme na kolečka, posolíme, přikryjeme utěrkou a necháme vypotit. V míse rozšleháme vejce, jogurt, olej a přidáme mouku a prášek do pečiva. Do směsi vmícháme cukety.
Vlejeme do předem vyhřáte trouby na pekáč potřený olejem. Pečeme při 200C kolem půl hodiny. Ještě teplé pomažeme sýrem a můžeme posypat zelenou petrželkou.
Je to moc dobré a hodí se v létě.
Dobrou chuť!!!


Letní kuchyně – 3 Musaka

30. července 2017 v 11:48 | ep |  Jídlo, recepty
Rychlé a dobré letní jídlo, ke ketrému budeme potřebovat (orientačně, většinou dávám od oka a nevážím)
· 1 středně velkou cuketu nebo lilek
· 300 g brambor
· 0,5 kg mletého masa
· Sklenici bílého vína
· 150 g kyselé smetany
· 100 ml méka
· Paprika
· 1 mrkev
· Kousek celeru
· Stroužek česneku
· 2 vejce
· Větší rajče
· Sůl
· Pepř
· Zelenou petrželku
· Muškátový oříšek
· Mletá paprika - může být pálivá nabo 0,5 sladká a 0,5 pálivá
· olej

Příprava

Na tenká kolečka nakrájíme brambory a dáme je do studené vody, cuketu (lilek) nakrájíme na kolečka, posolíme, aby pustila vodu. Na rozpálenou pánev nasypeme nakrájenou cibuli a smažíme až zesklovatí, přidáme nastrouhanou nebo nakrájenou mrkev, nakrájený kousek celeru opražíme, přidáme mleté maso, sůl, pepř, mletou papriku, trošku nastrouhaného muškátového oříšku, česnek prolisovaný nebo nakrájený, nasekanou zelenou petrželku a zalijeme vínem. Chviličku podusíme.
Do olejem vymazaného pekáčku naskládáme brambory (které jsme ocedili), směs masa, cuketu (lilek), nakrájené rajče a vrstvy střídáme, nahoře by měly být brambory nebo cuketa, zalijeme trochou bujónu a pečeme v troubě 220C 45 min. Pokud nemáme poklici, pokryjeme alobalem. Na závěr na směs vlijeme rošlehané vejce s mlékem a kysanou smetanou, trošku osolíme a opepříme. Do trouby vložíme na 15 min. a je hotovo.
Dobrou chuť!!!!


Co s meruňkama?

23. července 2017 v 16:14 | ep |  Jídlo, recepty
Meruňky mám ráda v jakékoliv podobě, tj. čerstvě natrhané, meruňkové knedlíky, džem, zavařené, meruňkový džus.....
Jsou dobré i meruňkové koláče, pokud chcete zkusit rychlý a jednoduchý,
Budeme potřebovat
400 g hladké mouky, 6 lžic cukru, ½ lžičky prášku do pečiva, 1 vejce, 1 žloutek. Na nápň: 1,5 kg meruněk, 3 lžice dětské krupice, skořice, 3 lžíce cukru, 1 bílek na potření povrchu těsta.
Umícháme těsto, pokud se nám nespojí (je dost tuhé), přidáme 1 vejce a trochu mléka. Těsto rozdělíme na 2 poloviny.
½ těsta dáme do koláčové formy nebo na plech a pokryjeme půlenými meruňkami, které posypeme cukrem, krupicí a trochou skořice, pokryjeme druhou polovinou těsta a potřereme bílkem. Peče se při 200 C - 30 -40 minut.

Dobrou chuť!!!

Letní kuchyně

20. července 2017 v 11:42 | ep |  Jídlo, recepty
V létě máme dostatek cuket, můžeme si proto připravit placky z cukety.

Budeme potřebovat

· 1 středně velkou cuketu
· 100 g slaniny nebo pancety, přidala jsem i zbytek švarků
· Zelené bylinky: petržel nebo bazalku
· 2 lžíce změklého másla
· Cca 200 g hladké mouky
· 1/2 lžičky kypřicího prášku do pečiva
· 2 vejce
· 200 ml mléka
· 100 g taveného smetanového sýra
· sůl
· pepř
· muškátový oříšek
· olej na smažení

Příprava


Cuketu nakrájíme na drobné kousky a smícháme se vším ostatním, naběračkou nabereme porce, které osmažíme na oleji.
Dobrou chuť!!!

Nikdy se toho nevzdám

20. června 2017 v 14:08 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: "Nikdy se toho nevzdám" je tentokrát propojeno i s moji rubrikou na blogu knihy, recenze.
Odpověď je pro mě jasná, nikdy se nevzdám četby knih a dokonce nejsem ani vyhraněný odpůrce nebo příznivce buď papírových nebo elektronických knih. Mám své oblíbené žánry, spisovatele a střídám čtení knih pro odpočinek a na ty, které se sice čtou pomaleji, protože nás nutí o obsahu přemýšlet a zanechají v nás nějakou stopu.
Konkrétně v poslední době byla pro mě velmi zajímavá kniha Tajemný život stromů od Petera Wohllebena. Dozvíme se spoustu informací, o kterých jsme neměli ani potuchy, ale její obsah nebudu prezentovat.
Teď se dívám na stromy trochu jinak, když o nich více vím. Ráda je i fotím. Mezi moje oblíbené stromy patří bříza a o ní jsem se dozvěděla, že je vlastně takovým průkopníkem mezi stromy a nežije v sociálním společenství lesa a jiných stromů, ale vydává se často na úplně neznámou pouť, kde zakoření. Nemá to jednoduché, protože často nemá podporu jiných stromů a tak se musí bránit, má tvrdou kůru, aby na ni nemohly zuby býložravců a její kůra obsahuje betulin, který má antivirové a antibakteriální účinky. Bříze vyhovuje, že je odkázána sama na sebe a její tajemství spočívá ve schopnosti beze zbytku se vydat ze všech svých sil.
Bříza se mi líbila nějak intuitivně, ale asi to bylo možná i tím, že jsem taky odletěla zakořenit mimo důvěrné známé prostředí se všemi jistotami.........a to musíte mít tvrdou "kůru".......
Každý z nás má asi své priority, kterých se nevzdá, na prvním místě to jsou nezpochybnitelně děti, rodina, domov a potom přicházejí naprosto odlišné věci, zájmy, kterých se nechceme vzdát a ty jsou naprosto individuální. Věřím, že i pár lidí, kteří si to přečtou, budou mí taky oblíbené knihy a četbu.

Co když je to správně

8. června 2017 v 9:30 | ep |  Téma týdne
Téma týdne:" Co když je to správně?" je zajímavé, protože souvisí se dvěma otázkami - rozhodováním a hledáním jistoty.
Život nám klade neustále možnosti rozhodnout se a posoudit co je správné. Rozhodně to není jednoduché, protože je to o tom, co kdyby bylo správné to nebo ono a co mám zvolit. Může se to týkat všech záležitostí našeho bytí, práce, vztahů, bydlení. Musíme volit to, co si myslíme, že je pro nás nejlepší. Další záludností je jistota, protože tu většinou při rozhodování nemáme.
Uvedu příklad ze života. Žila jsem v rodinném domku, který byl postaven poblíž řeky a malého potoka. Romantika, ale jen do doby než přišel nekonečný déšť a záplavy, který tu romantiku hodně narušil. Byli jsme zatopeni. Teď žiju na dvou místech a je zajímavé, že obě jsou situovány na kopcích. Je to náhoda?, asi úplně ne, je to o tom, že na základě zkušeností vím, že je to správně. Cesta ke změnám nebyla okamžitá, trvala dost dlouhou dobu. Včera pršelo a hodně, někde spadlo až 25 litrů na metr čtvereční a opět na některých místech záplavy a evakuace lidí. Uvědomila jsem si, že moje volba, co je správně, byla tentokrát dobrá.
U některých rozhodnutí je to složité a jistotu nemáme, ale život nás posune k tomu správnému a když zvolíme špatně, znamená to, že musíme znovu volit a jsme u dalšího rozhodování již moudřejší.

Ilustrační foto - včerejší déšť.

Jste slepice nebo orlové? Malé zamyšlení o životě.

5. června 2017 v 23:08 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Existuje jedna bajka o orlovi, který žil se slepicema v kurníku. Protože s něma žil, myslel stejně jako slepice a dělal všechno co dělají slepice a myslel si, že je slepicí. Ve zvířecím světě platí: "S kým jsi, takový jsi." K jeho štěstí jednoho dne nad ním přelétala letka orlů a viděli, že jeden z nich žije se slepicemi, spustili se dolů a řekli orlovi: "Ty jsi orel a tvoje místo není mezi slepicemi." Orel lhostejně odpoví:"Neblázněte, jsem jako všichni ostatní!" Orel nevěřil orlům, protože se naučil myslet jako slepice. Letka orlů odletěla, ale jednoho dne se opět vrátila a snažila se orla přesvědčit, že není slepice, ale bez úspěchu. Nezůstal ale netečný a ta myšlenka ho nějak zaujala. Při třetím návratu orlovi řekli: "Víš, že máš křídla, které mohou letět k nebi až nad oblaky? Pochop, že jsi orel." To mu řekli a odletěli. Potom se orel, který žil se slepicemi, začal nejistě vrtět a pokoušel se se mávat křídly, aby se vznesl. Ale protože křídla dlouho nepoužíval, poněkud mu zakrněla. To, co mu řekli orlové, ale nezapomněl a po několika dnech orli opět přiletěli a tehdy si orel vzpomněl, jak letěl ještě předtím, než se přidal ke slepicím. Snažil se, rozepjal křídla a letěl k nebi spolu s ostatními orly a navždy opustil slepice i kurník.
Je to vlastně bajka o lidech. Stejně jako orel marnil svů čas se slepicemi, člověk ztrácí svůj drahocenný čas s masou lidí a identifikuje se s něma. Slepice se ohraničí kurníkem a orel je vládcem nebe. Měli bychom poznat sebe, abychom měli jistotu, kdo jsme, jinak můžeme hubit drahocenný čas, stejně jako to udělal orel, když žil se slepicemi.

Protože se mi to líbílo, přeložila jsem z knihy Mileny Marović: Zbogom iluzije.

Kam dál