Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Lehce morbidní předdušičkové zamyšlení s rakijí a městskou legendou

10. října 2016 v 11:14 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Blíží se doba, kdy častěji myslíme na zesnulé a připravujeme se na návštěvu hrobů. Tradice Památky zesnulých se u nás dodržuje. V Srbsku je to všechno trochu jinak. Srbská pravoslavná církev během roku dodržuje jarní Miholjskou, letní Duhovskou, v předvečer Velkého půstu i zimní, Mitrovskou památku mrtvých.
V Bělehradě jsem byla na dvou pohřbech a dvou hřbitovech. Oba hřbitovy (Lešče, Novo groblje) jsou obrovské. S pohřbem manželovy maminky to bylo složitější. Zemřela v Praze a rozhodli jsme se, že urnu převezeme do Bělehradu. Myslíme si, že to tak i chtěla, protože před odletem jsme měli urnu doma, zapálila jsem vedle svíčku, byli jsme nějakou dobu pryč a málem jsme vyhořeli, tak jsem si to nějak poskládala, že v Praze být nechce. Trošku morbidní byl transport urny letadlem. Pokud se duše vrací na místo, kde bylo uloženo tělo, popel, má ze hřbitova Lešče nádherný výhled na Dunaj.
Obřady a rozloučení s mrtvými bylo a vždy tady je hodně emotivní, pamatuji si na líbání náhrobku a dostatek rakije, které se vždy polovina odleje na zem za duši zemřelých.
Na odlehčení, víte jaký je původ jména rakija? Podle jedné z legend dva chasníci vařili, palíli zkvašená jablka, aby se zahřáli a vydatně ochutnávali. Jeden z nich vstal a nějak neudržel rovný směr, ale šel i pozpátku a spadl na zem. Ten druhý mu říká chodíš jako rak, načež spadl taky na zem a prohlásil RAK I Já a napoj druhý den podle toho pokřtili na rakija.
Druhý pohřeb se konal na Novon groblje a byl církevní, vždy nejmladší ze zúčastněných nese v čele průvodu k hrobu velký kříž, ozdobený stuhou se jménem zemřelého. Nositel kříže odchází první a věří se, že smrt zůstala na hrobu a radost znovu přijde do rodiny zesnulého. Pro obřad se připravuje vařená pšenice, víno a víno smícháno s olejem. Po pohřbech se dodržují tzv. parastos, mše, první se koná 40. den po smrti, protože se věří, že duše v tu dobu odchází.
Zdejší tradicí je chodit si promluvit se zemřelými a nosit jim dárky. Převzali jsme jednu rodinnou tradici a na hrobu dědy Acy, který byl silným kuřákem mu vždycky zapálíme ke svíčče cigaretu. Těch tradic je hodně, zmínila jsem jen některé.
Můj osobní zážitek je hodně zvláštní. V den, kdy jsem měla narozeniny, jsem jela z Prahy za maminkou na Moravu a předtím mě kontaktoval a to několikrát Pavel (dětská láska), kterého jsem neviděla cca 10 let a chtěl mě za každou cenu vidět. Moc se mi nechtělo, ale přišla jsem na setkání, Pavel mi donesl rudou růži a jeho vyprávění mě dojalo, vzpomínal na dětská léta, rozloučili jsme se a druhý den dopoledne mi volala jeho sestra, že Pavel zemřel (když odjížděl na motorce domů). Zamrazilo mě, pochopila jsem, že se chtěl se mnou rozloučit i když asi netušil, co ho čeká. Rudé růže, mokré od slz jsem mu dala na hrob i kamínek ve tvaru srdce.
Zkoumala jsem městské legendy a z nich vyplývá, že místo mrtvých se nemá narušovat, ale ctít. Dálnice (bývalého bratrství a jednoty bývalé Jugoslávie) mezi Bělehradem a Záhřebem vede přes bývalý hřbitov a při stavbě dálnice byly ničeny hroby a kříže bez respektu k mrtvým. Výsledek? Hodně nehod a i takových nevysvětlitelných, že řidiči přehlédnou - nevidí auto aj. Takže, pokud pojedete tuto trasu, mějte zvýšenou ostražitost!!!!
V dnešní době, více než v minulosti, je člověk zaneprázdněný pozemskými věcmi, takže je často obtížné přemýšlet o samotném životě a jeho smyslu. Svátek Všech svatých a Dušičky mohou být důvodem k zamyšlení. Připíjím rakijí (jen půlkou) a druhou věnují všem zemřelým duším, které jsem milovala, měla ráda, vážila si jich a pokoj jejich duším.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama