Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

NE násilí!!!

16. října 2016 v 21:27 | ep |  Nové zprávy
Moc se mi o tom psát nechtělo, ale přivedla mě k tomu kampaň médií v Srbsku, zaměřená proti násilí na ženách. Posledním skandálem, který se publikoval, bylo násilí na Mariji Ferizovič. Marija je matkou tří dětí a šlo ji o život, byla tak potlučená, že nemohla jíst ani skoro mluvit. Pokud si otevřete odkaz http://www.kurir.rs/crna-hronika/ekskluzivno-prva-slika-monstruma-marija-cim-zatvorim-oci-on-me-opet-zigose-clanak-2469065 uvidíte jak vypadala po dlouholetých fyzických i psychických útocích manžela.
Podle statistik se každá třetí žena setkala s fyzickým a každá druhá žena s psychickým týráním. Jeden mýtus je, že na Balkáně se ženy mlátí nějak více než jinde, ale není to pravda, je to stejné jako v jiných zemích.
Kdo jsou násilníci? Zhruba 1% jsou psychiatrické případy. Psychopati se nedokážou kontrolovat. S násilím se můžeme setkat už ve školách. Nemělo by to být ignorováno. Oddělit by se měly tzv. histriónské vztahy (nonstop drama) a sadomasochistické (zajímavé, že kniha 50 odstínů šedi se stala bestsellerem), pokud vyhovují oběma partnerům.
Proč si to ženy nechají líbit? Buď proto, že věří, že už se to nebude opakovat, že se partner změní, mají společné děti, často ekonomickou nesamostatnost. Před fyzickým týráním obvykle předchází psychické, které se často projevuje tím, že násilník izoluje partnerku od rodiny, přátel, známých, kontroluje ji telefony a odstřihne ji od okolí. Je znám i případ ženy, která se až po třech letech dostala z bytu. Násilníci jsou ve všech vrstvách společnosti i mezi VIP. Někteří dokonce umí bít tak, že to nezanechává viditelné stopy. 90% oběti násilí jsou ženy.
S jakým násilím jsem se setkala? Dostala jsem dvě facky. Jednu od maminky a to chápu, protože jsem přišla až k ránu a ještě jsem neměla 18 a určitě se bála, a proto taková reakce. U druhé jsem měla na výběr, buď facku od učitelky (dnes vyloučená věc) nebo zůstat po škole a facka byla pro mě rychlejší. Také jsem nějakou dobu jezdila stopem (moje hloupost) tak nějaké pokusy ze strany mužů byly a poslední asi nehorší to bylo před pár lety v Praze, kdy jsem jela z nějaké akce sama domů, vystoupila jsem z tramvaje a nějaký muž šel za mnou, vzdálenost se zkracovala a když jsem otevírala dveře od vchodu skočil na mě zezadu a trhal oblečení. I když jsem ječela, nikdo nepomohl, ale vysmekla jsem se. Všechno bylo hodně nepříjemné. Dnes sama v noci chodit nechci a pepřák v kabelce to jistí.
Co říct na závěr? Žijeme jeden život a je škoda ho prožít jako tragédii, MÁME NÁROK NA ŠŤASTNÝ ŽIVOT!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama