Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Co je to slava s krátkým a

19. prosince 2016 v 15:40 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Slava je oslava svatých. Slava je dokonce zaregistrovaná v UNESCu jako nehmotné dědictví lidstva. Dnes se v srbských rodinách slaví slava sv. Nikole a jak se tvrdí, polovina lidí ji pořádá a druhá polovina je na ni pozvaná, protože se jedná o oslavu nejvíce přijatého svatého. Nikola je český Mikuláš, a protože tady se dodržuje církevní juliánský kalendář, má svátek na rozdíl od Česka dnes.

Historie

Tuto tradici, která se dodnes dodržuje jen v jediné zemi a sice v Srbsku, má údajně na svědomí sv. Sava, který rozšiřoval křesťanství a navrhl rodinám, aby si vybrali svého svatého a na jeho počest pořádali oslavu - slavu. Tím posílil kult rodiny a vypořádal se tak i s polyteismem, protože si rodiny mohly svobodně vybrat svého křesťanského svatého. Podle tradice je na slavu zvaná nejen rodina a příbuzní, ale svobodně mohou přijít i lidé, kteří ví, že rodina tento den má svou slavu. Navíc hostina nemůže skončit, dokud hosté neodejdou. Další zvláštností je, že jsou postní a nepostní slavy. Sv. Nikolaj je postní slava, a proto šly ryby na dračku.

Sv. Georgije (Djordje)

Naše rodina slaví 6. května slavu Sv. Djordja (Jiřího). Katolická verze legendy vypráví, jak si u pramene zásobujícího město Kyrény v Libyi postavil hnízdo drak. Obyvatelé museli každý den kvůli vodě na chvíli vylákat draka z hnízda. Jako návnada sloužila lidská oběť určená losem. Když los padl na královskou dceru, zoufalý král marně prosil o milost. Princezna byla předložena drakovi. V pravou chvíli se objevil sv. Jiří zrovna kolem projíždějící, postavil se drakovi, zabil ho a princeznu zachránil. Vděční občané se zřekli pohanství a přijali křesťanství.
Tohoto sv. nejvíce slaví Romové, tzv. Djurdjev dan. Nějaký náš předek si ho vybral taky, tak holt slavíme Jiřího. Ale je to pěkná tradice. Sv. Jiří je drakobijec a neohroženě útočí na draka z bílého koně. V rodinách jsou ikony jejich svatých. Pro ilustraci jsem vybrala jednu z těch našich. A věřím tomu, že je to silný ochránce.

Kostely a srovnání pravoslavných a katolických

Poblíž našeho bydliště je kostel křesťanský i pravoslavný. Byla jsem v obou, tak udělám krátké srovnání. Stejné je to, že oba kostely jsou plné a to kdykoliv jsem tam byla (na rozdíl od Česka). Včera jsem byla v pravoslavném. Je dobře, že je zasvěcen sv. Georgeovi (stejně jako naše slava). Ta atmosféra mi připadá v pravoslavném kostele více hřejivější, bohoslužba se celá prozpívá a musím uznat, že hlasy mají nádherné a zní to. Duchovní vypadají tak nějak přirozeněji. Že by to bylo tím, že (v hierarchii na nižších pozicích) nemusí dodržovat celibát?

Závěr

Myslím si, že dodržovat tradice je hezké a neměli bychom na ně zapomínat. Chodit do kostela má význam v tom, že se oprostíme od myšlenek jen na materiálno a nějak nás to povznese, uklidní a dodá energii řešit problémy pozemského života.
o sv. Jiřím více: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%BD_Ji%C5%99%C3%AD

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama