Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Červen 2017

Nikdy se toho nevzdám

20. června 2017 v 14:08 | ep |  Téma týdne
Téma týdne: "Nikdy se toho nevzdám" je tentokrát propojeno i s moji rubrikou na blogu knihy, recenze.
Odpověď je pro mě jasná, nikdy se nevzdám četby knih a dokonce nejsem ani vyhraněný odpůrce nebo příznivce buď papírových nebo elektronických knih. Mám své oblíbené žánry, spisovatele a střídám čtení knih pro odpočinek a na ty, které se sice čtou pomaleji, protože nás nutí o obsahu přemýšlet a zanechají v nás nějakou stopu.
Konkrétně v poslední době byla pro mě velmi zajímavá kniha Tajemný život stromů od Petera Wohllebena. Dozvíme se spoustu informací, o kterých jsme neměli ani potuchy, ale její obsah nebudu prezentovat.
Teď se dívám na stromy trochu jinak, když o nich více vím. Ráda je i fotím. Mezi moje oblíbené stromy patří bříza a o ní jsem se dozvěděla, že je vlastně takovým průkopníkem mezi stromy a nežije v sociálním společenství lesa a jiných stromů, ale vydává se často na úplně neznámou pouť, kde zakoření. Nemá to jednoduché, protože často nemá podporu jiných stromů a tak se musí bránit, má tvrdou kůru, aby na ni nemohly zuby býložravců a její kůra obsahuje betulin, který má antivirové a antibakteriální účinky. Bříze vyhovuje, že je odkázána sama na sebe a její tajemství spočívá ve schopnosti beze zbytku se vydat ze všech svých sil.
Bříza se mi líbila nějak intuitivně, ale asi to bylo možná i tím, že jsem taky odletěla zakořenit mimo důvěrné známé prostředí se všemi jistotami.........a to musíte mít tvrdou "kůru".......
Každý z nás má asi své priority, kterých se nevzdá, na prvním místě to jsou nezpochybnitelně děti, rodina, domov a potom přicházejí naprosto odlišné věci, zájmy, kterých se nechceme vzdát a ty jsou naprosto individuální. Věřím, že i pár lidí, kteří si to přečtou, budou mí taky oblíbené knihy a četbu.

Co když je to správně

8. června 2017 v 9:30 | ep |  Téma týdne
Téma týdne:" Co když je to správně?" je zajímavé, protože souvisí se dvěma otázkami - rozhodováním a hledáním jistoty.
Život nám klade neustále možnosti rozhodnout se a posoudit co je správné. Rozhodně to není jednoduché, protože je to o tom, co kdyby bylo správné to nebo ono a co mám zvolit. Může se to týkat všech záležitostí našeho bytí, práce, vztahů, bydlení. Musíme volit to, co si myslíme, že je pro nás nejlepší. Další záludností je jistota, protože tu většinou při rozhodování nemáme.
Uvedu příklad ze života. Žila jsem v rodinném domku, který byl postaven poblíž řeky a malého potoka. Romantika, ale jen do doby než přišel nekonečný déšť a záplavy, který tu romantiku hodně narušil. Byli jsme zatopeni. Teď žiju na dvou místech a je zajímavé, že obě jsou situovány na kopcích. Je to náhoda?, asi úplně ne, je to o tom, že na základě zkušeností vím, že je to správně. Cesta ke změnám nebyla okamžitá, trvala dost dlouhou dobu. Včera pršelo a hodně, někde spadlo až 25 litrů na metr čtvereční a opět na některých místech záplavy a evakuace lidí. Uvědomila jsem si, že moje volba, co je správně, byla tentokrát dobrá.
U některých rozhodnutí je to složité a jistotu nemáme, ale život nás posune k tomu správnému a když zvolíme špatně, znamená to, že musíme znovu volit a jsme u dalšího rozhodování již moudřejší.

Ilustrační foto - včerejší déšť.

Jste slepice nebo orlové? Malé zamyšlení o životě.

5. června 2017 v 23:08 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Existuje jedna bajka o orlovi, který žil se slepicema v kurníku. Protože s něma žil, myslel stejně jako slepice a dělal všechno co dělají slepice a myslel si, že je slepicí. Ve zvířecím světě platí: "S kým jsi, takový jsi." K jeho štěstí jednoho dne nad ním přelétala letka orlů a viděli, že jeden z nich žije se slepicemi, spustili se dolů a řekli orlovi: "Ty jsi orel a tvoje místo není mezi slepicemi." Orel lhostejně odpoví:"Neblázněte, jsem jako všichni ostatní!" Orel nevěřil orlům, protože se naučil myslet jako slepice. Letka orlů odletěla, ale jednoho dne se opět vrátila a snažila se orla přesvědčit, že není slepice, ale bez úspěchu. Nezůstal ale netečný a ta myšlenka ho nějak zaujala. Při třetím návratu orlovi řekli: "Víš, že máš křídla, které mohou letět k nebi až nad oblaky? Pochop, že jsi orel." To mu řekli a odletěli. Potom se orel, který žil se slepicemi, začal nejistě vrtět a pokoušel se se mávat křídly, aby se vznesl. Ale protože křídla dlouho nepoužíval, poněkud mu zakrněla. To, co mu řekli orlové, ale nezapomněl a po několika dnech orli opět přiletěli a tehdy si orel vzpomněl, jak letěl ještě předtím, než se přidal ke slepicím. Snažil se, rozepjal křídla a letěl k nebi spolu s ostatními orly a navždy opustil slepice i kurník.
Je to vlastně bajka o lidech. Stejně jako orel marnil svů čas se slepicemi, člověk ztrácí svůj drahocenný čas s masou lidí a identifikuje se s něma. Slepice se ohraničí kurníkem a orel je vládcem nebe. Měli bychom poznat sebe, abychom měli jistotu, kdo jsme, jinak můžeme hubit drahocenný čas, stejně jako to udělal orel, když žil se slepicemi.

Protože se mi to líbílo, přeložila jsem z knihy Mileny Marović: Zbogom iluzije.

Rychle, rychle, běží čas

3. června 2017 v 10:25 | ep |  Téma týdne
Tématem týdne je motto rychle, rychle, běží čas. Co k tomu napsat, ano je to pravda. Nejlepší fígl, jak čas získat pro sebe, je nepřemýšlet o minulosti, protože to je ztráta času, stejně nic nezměníme. Stejně tak nemá smysl dlouho hloubat o budoucnosti, ano něco chceme, máme plány, ale nevíme, jak to všechno dopadne.
Důležité je žít přítomností a čas si rozdělit na povinnosti a zábavu a volný čas. Protože, když se vykašleme na povinnosti, budoucnost by se na nás mračila. Dnes je sobota a mé povinnosti: práci, kterou jsem měla poslat jsem už poslala, do dalších patří zajet na hrob, což je sice morbidní v sobotu, ale je hotová práce na náhrobku, kterou soukromník udělal tak rychle, že je už dnes..... Večer je domovní schůze, což většinou bývá opruz, protože často hrozí rozpory nebo se některým nechce platit do společný kasy. Takže to budu brát s nadhledem.

Zábava a volný čas? Psaní blogu je zábava, cvičení jógy je fajn, jít ven a projít se je skvělé a to všechno si chci dopřát dnes v sobotu a chci i kreslit a číst, protože mě to baví a protože čas běží...............

Letní symbióza se zvířaty

3. června 2017 v 9:44 | ep |  Nové zprávy
Máme letní počasí a užíváme si ho. Žijeme současně i ve společenství našich kolegů - různých zvířat. Toto spolužití může být otravné nebo příjemné. Pár postřehů ze současného Bělehradu.
1. Komáři
Nemilovaní komáři se nám dost rozmnožili. Přispělo k tomu i deštivé počasí. Co s tím? Město dělá pomocí dronů postřiky, tak je čásečně eliminuje. Záleží na tom, ve které část města žijete. Máme to zhruba 15 min. k vodě a 10 min. do lesa a mám takový dojem, že ti vodní už jsou ve střehu na koho se přisát. Poštípal mě jenom jeden a prozatím k bezpečí stačí Raid aparát v zásuvce.
2. Vrány
Vrány jsou zajímaví ptáci, ale ukecaní. Mají svá oblíbená místa. Na jednom ze zdejších sídlišť, kde je hodně stromů přebývají a kecají a krákají a kecají od rána do noci. Je to takový hluk, že pokud obyvatelé nazavřou okna, neslyší se navzájem. Vrány jsou zákonem chráněny a veškerá snaha obyvatel sídliště zbavit se jich je marná, vrány vyhrály.
3. Divoká prasata
Divoká prasata ve městě nemáme, ale na vesnicích mají pré a velmi rádi se přeženou přes pole a ničí, ale protože jsou taky zákonem chránění, zemědělci, pokud nemají oploceny pozemky se jen modlí, abych těch škod bylo co nejmíň.
4. Zmije
Dozvěděla jsem se, že žijou s námi ve městě, ale zatím jen ty, které nemají smrtelný jed a úspěšně se kryjí, tak zatím nevadí......

Přeji hezké léto a doufám, že vaše spolužití se zvířaty je jen příjemné.......