Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Srpen 2017

Stalking a sociální sítě

26. srpna 2017 v 10:12 | ep |  Tradice, legendy, mýty
Moc se mi o tom psát nechtělo, ale nějakou dobu nosím tohle téma v myšlenkách a mám pocit, že se se stalkingem nebo obtěžováním na sociálních sítích se setkává dost lidí.
Je to v každém případě nepříjemná zkušenost. Stalking (fyzicky a brutální) jsem zažila a policie nepomohla, ale vyřešilo se to jinak.
Obtěžováni můžeme být ale i ve virtuálním světě a na sociálních sítích. Facebook jsem kdysi měla a zrušila, před rokem jsem si ho založila znovu, hlavně proto, že rodina je na různých místech a dost cestuje...
Facebook není úplně bezpečný, kolují na něm viry, vznikají falešné profily, muži jsou lovci, tak loví.....
Facebook má přesto jednu výhodu, "přátele", které nechcete na rozdíl od reálného života můžete jedním klikem odstranit. Párkrát jsem to udělala, protože mě nezajímají rozměry "chlouby" nějakého chlapa (u toho snad bylo zajímavé, že se do přátel dostal zpočátku nevinně přes tibetskou medicínu!!!!!). Taky mě překvapilo, že jedna "přítelkyně" komentovala všechny mé příspěvky - někdy podivně a dokonce sledovala co likuji já a vkládala se i do toho a navíc ji osobně neznám - tak jeden klik......
Výhodou facebooku může být i to, že najdete známé, které jste roky neviděli nebo může vzniknout nové přátelství.
Instagram je dobrý na fotky a navíc jsou tam zajímavé příspěvky, občas se sice objevují zprávy, že někdo na vás chce kontakt, ale to se dá zvládnout.
Twitter kvůli nedostatku času nemám a o zkušenostech s ním proto psát nemůžu.
Na závěr snad jen to, že bychom si měli žít hlavně své osobní životy, virtuální život není reálný. Teď čtu knihu autorky Mirjany Bobic Mojsilovic - "Tvůj anděl strážce" a ta má na sociální sítě vyhraněný, (spíše negativní) názor a také upozorňuje na nebezpečí....říká: "pokud máš partnera, tak facebook je ten třetí a pokud ho nemáš je facebook tvým partnerem."
A pokud máte tisíce virtuálních přátel, na ty skutečné nemáte čas.



Jakou řečí mluvíš?

17. srpna 2017 v 18:20 | ep |  Knihy, filmy, recenze
V červenci jsem měla všechny příspěvky o vaření. V srpnu bude dost vaření, ale přijdou na řadu jiná témata. K prvnímu z nich mě inspiroval film, který jsem shlédla na HBO pod názvem Příchod. Děj není až tak důležitý. Ve filmu šlo o návštěvu nějakých mimozemšťanů a lidé se s nimi chtěli domluvit, aby zjistili účel jejich "návštěvy".
A přišla na řadu komunikace a to začalo být zajímavé. Představte si tvora z jiné planety - sedmonožce, který zvedne jednu nohu a vykouzlí kruh, který má po obvodě různé tvary (pokusila jsem se to nakreslit) a to byla jejich znaková řeč. Expertka na jazyky tomu po čase porozuměla a všechno dopadlo samozřejmě dobře a to mě inspirovalo v době dovolených k úvaze o řeči.
Cestujeme a musíme se domluvit, záchytnou řečí je angličtina a pokud ji umíme alespoň na základní úrovni, většinou se domluvíme. Pokud neumíme jinou řeč a mluvíme v cizině česky, opravdu vám neporozumí a nastoupí gesta, ruce, znaková řeč anebo jste odkázání na mluvící známé nebo delegáta, když pro jistotu jezdíte s cestovkou.
Jako absolventi jazykových kurzů a to jakéhokoliv jazyka, zjistíte, že rodiláci mluví tak, že jim stejně nerozumíte, ale základy jsou a oni vám porozumí.
Co mě docela fascinuje, že někteří cizinci, kteří pracují v Česku a třeba i několik desítek let, pořád mluví a píší mateřštinou. Konkrétně mám zkušenosti u několika lidí se slovenštinou. Přemýšlela jsem proč? Až taková hrdost na vlastní jazyk, pohodlí nebo stejně mi porozumíte a pokud ne je to váš problém. Nevím. Podle mého názoru, pokud navštívím nebo pracuji v cizí zemi, měla bych se jejich jazyk učit a mluvit i když mohou vzniknout zábavné historky. Mongolka u kadeřníka pravila, že chce ostříhat konečníky. Ale to vůbec nevadí, hlavně mluvit a humor k životu patří.
Teď žiju v Bělehradě a začala jsem mluvit srbsky. Zpočátku mi taky moc nerozuměli a slyšela jsem, zní to krásně, ale vůbec nevím o čem mluvíš. Teď už je to v pohodě a domluvím se vždycky. Zrovna dnes jsem šla koupit do lékárny krém na bolesti zad (je výbornej z kostivalu), který se jmenuje GAVEZ a já jsem to spletla na KAVAZ (tubu jsem si nevzala sebou), lékárník řekl nemáme, ale byl natolik inteligentní, že jsme se pochopili.
Nakonec mě napadla situace, kdyby na Zemi byl jeden jediný jazyk (esperanto podle mě moc neuspělo), bylo by to jednodušší, fajn anebo nuda? Myslím si, že by stejně skupiny lidi začali vytvářet jinou neznámou řeč, vzpomeňte si, když jsme byli děti, vymýšleli jsme si tajnou řeč a písmo, aby nám nerozuměli.

Tak se s tím poperme, čeština holt světový jazyk není........