Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Marioneta

4. listopadu 2017 v 11:52 | ep |  Knihy, filmy, recenze
Jsou knihy a Knihy. Ty s velkým K jsou pro mě ty, které se vás nějakým způsobem dotknou a o jejich obsahu přemýšlíte. Takovou knihou pro mě je Marioneta autorky B. Alavanji (r. 1979), která popisuje život její babičky. Marioneta je jednak loutka, kterou hlavní hrdinka opatrovala a obrazně byla i loutkou, obětí, kdy za provázky tahali lidé, kteří ji vedli na cestu, která byla hodně trnitá. Děj se odehrává ve druhe polovině min. století ne vesnici a popisuje osud ženy, která byla obětí své doby. Když byla dítě, její otec rozhodl, že bude bydlet u strýce a tety, kteří neměli své děti. Musela si tedy zvyknout a přijmout novou rodinu. Po nějaké době se zase musela vráti zpět, co to dělalo s její psychikou, nikoho nezajímalo. Otec ji proti její vůli provdal, lépe řečeno prohrál ji v kostkách - do vedlejší vesnice, za muže, kterého předtím nikdy neviděla. Rodina byla bohatá, ale její tchán byl netvor, který zneužíval všechny a bál se ho i vlastní syn, manželka. Jeho slovo bylo zákon. Byl násilník a své nejbliží bil, pokud nebylo po jeho. Hlavní hrdince se narodilo dítě, ale byla to dcera a to bylo pro tchána špatně......svoji vnučku nechtěl ani vidět, svoji snachu dokonce znásilnil, aby se postaral o mužskou liniji. Hlavní hrdinka se rozhodla utéct, útěk se nepodařil a při něm ji odebrali její jedinou dceru. Život šel dál, vdala se podruhé, měla syna, vnučky a vnuky, ale o svoji dceru přišla. A navazání kontaktu se nedařilo. Podle jejich pocitů přišla tak o půl duše. S dcerou se setkala na smrtelné posteli.
Obsah knihy se dá popsat jen zkratkovitě, ale pokud knihu budete číst, nedáte ji z ruky. Končí slovy:"během celého svého života se snažila být dobrou dcerou, sestrou, snachou, ženou, matkou, babičkou...a byla dobrá sama pro sebe? Ve hře rovnoprávnosti se neví, kdo tahá za provázky a kdo je marioneta".....
Dnes žijeme v jiné době, ale stejně mě napadlo, žijeme podle sebe, svých představ, potřeb? Nebo se necháme tahat provázky těch, kteří říkají co máme dělat, jak se chovat, jak být to dobří pro někoho....

Nakladatelství (autorky knihy) se jmenuje Samo korak (Jen krok) a je to symbolický název, někdy stačí udělat jediný krok a jít tam, kde nás to táhne, kde sami chceme jít.....Ke knížce, kterou jsem si kupovala na veletrhu ,byl i dárek - sklenička s papírkem se slovy, když se ti všechno vezme, jedině to , co máš v sobě, je důležité....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama