Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Srpen 2018

Příběh služebnice

27. srpna 2018 v 16:51 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy
Podívala jsem se na první a druhou řadu seriálu Příběh služebnice (HBO) a potom jsem si přečetla i knihu M. Atwoodové, která byla předlohou. Četla jsem ji sice v chorvatštině, ale jde sehnat i česká. Zjistila jsem, že je vlastně lepší číst knihu až po shlédnutí seriálu. Je to silný příběh (sci-fi, utopie), ale ten žánr úplně stoprocentně neodpovídá, protože u věty - teroristické muslimské útoky byly záminkou toho, že byla postupně odstraněna vláda s prezidentem (citace není přesná), mě zamrazilo, a navíc klesající porodnost a ekologické katastrofy taky známe. Doufejme, že to nedopadne tak jako v knize, kdy nová mocenská skupina a vojsko se ujaly vlády, aby měli všechno pod kontrolou.
Seriál i kniha stojí za zhlédnutí a přečtení, a navíc nás nutí přemýšlet. Já jsem tak uvažovala, kdybych se ocitla v této situaci a mohla si vybrat, kterou roli bych zvolila. Je to těžké, Manželky byly manželkami velitelů, ale musely sakra poslouchat a hrozily i tělesné tresty (Serena přišla o prst…). Marty (neplodné, starší) byly služky do kuchyně, ale tak trochu neviditelné, přežít by se dalo. Tety byly odpornou skupinou, která vymývala mozky Služebnicím a které měly pod kontrolou. Neženy byly v Koloniích, kde odstraňovaly kontaminovanou půdu a bez jakékoliv ochrany, a to byla jistá smrt. Navíc, byly všude tzv. Oči, kterým opravdu nic neuniklo. Za nevěru trest smrti, za znásilnění, trest smrti..... Služebnice ty to odnášely nejvíc, poslušnost, koukat jen do země, a hlavně rodit Manželkám děti. Odboj a ilegalita existovaly, ale byly smrtelně nebezpečné.
Co bych zvolila? Být prvoplánově hrdina nebo blázen, který jde okamžitě do boje? Asi ne, u všech ostatních možností by se dalo přežít, ale vedlo by to k naprosté rezignaci. A jak se znám, nechtěla bych úplně rezignovat, tak bych si asi zadělala na průser ve všech rolích. Navíc to, že ženy nesměly číst a psát je pro mě nepředstavitelné, hrůza….Za čtení se sekaly ruce.
Konec je pro hrdinku otevřený, a to je dobře, naděje vždy zůstává.
Trailer ke druhé řadě

Voda se neustále pomalu zahřívá………

21. srpna 2018 v 14:14 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy
Dnes je 21. srpna a je to už neuvěřitelných padesát let co jsme dostali nečekaně a nechtíc "pomoc" od bratrů, a ještě navíc to bylo kryto super silnou ideologií. Čas běží, ale lidské vlastnosti jako touha po moci, síle, agresivita, špehování, trestání, ničení nepřítele, nesmyslné ideje, tak to se po staletí nemění.
Kam až to třeba může zajít ukazuje výborně zpracovaný seriál The Handmaid's Tale, Příběh služebnice. Předlohou k němu byl román Margaret Atwood z roku 1985. Seriál popisuje diktaturu státu Gileádu, který se potýká s ekologickými katastrofami a ztrátou lidské plodnosti. Společnost volá po "návratu k tradičním hodnotám". Ale je to všechno zvrácené, militantní, mrazí z toho. Lidé navlečení do uniforem a podle toho se dělí na vojsko, velitele, služebnice Marty, tety (to jsou kápa..) a tzv. Oči, které všechno sledují. A ty, které ještě mohou mít děti jsou použity čistě jako reprodukční orgány, nic víc. Je to i o boji, vzteku, ponížení, naději…….Zapamatovala jsem si jednu větu, voda se neustále a pomalu zahřívá a než si to uvědomíš, jsi uvařený/ná. Těch horkých míst je na planetě hodně, tak ať se jednou neuvaříme……třeba i ve jménu návratu k tradičním hodnotám nebo jiné ideologie….

Televize je zbytečná

17. srpna 2018 v 10:16 | ep |  Téma týdne
Televize je věkově penzistka (první vysílání začalo 1.5. 1953). Tak nějak to podle toho vypadá, drží se sice, ale ztrácí dech v konkurenci. Nahradily ji tablety, mobily, počítače a lidé nejsou závislí na tom sedět před televizí. Taky si jako penzisté libuje ve vzpomínkách na mládí, to je neustále věčné opakování seriálů z minulosti. Rovněž se jí nevyhnula globalizace a ať jsme kdekoliv na světě a pustíme si televizi, zaručeně najdeme Doktora Hause, Právo a pořádek, Vraždy v Miami, Zoufalé manželky i Julii Lescautovou. Snad jen HBO se odlišuje, zatím……

Ano, televize je docela zbytečná, ale zůstane. Je to podobné jako s knihami. Papírové byly jsou a budou i když můžeme číst taky z čteček, mobilu, tabletu a vytvořit si elektronickou knihovnu.
Tak ji nechme žít, snad si jen nenechejme vymývat mozky reklamami a stupidními reality show a programy, které jsou o ničem. Važme si svého času, kterého je škoda vyplýtvat na zbytečnosti.

Jezdíte na černo?

15. srpna 2018 v 13:19 | ep |  Nové zprávy
Jak je to s jízdou na černo v různých zemích? Žiju v Praze i v Bělehradu, a proto se pokusím o malé srovnání. Celé dva měsíce jsem byla v Praze a na poločerno jsem jela jen jednou, měla jsem sice zaplacený kupón na lítačce, ale musela jsem zajet ho načíst. Vlastně nevím, jak by se to posuzovalo, kdyby mě revizor chytil a neměla jsem lístek jen nenačtený kupón na lítačce.
Za ty dva měsíce, a to jsem jezdila každý den, byla kontrola jen jednou, shodou okolností poslední den před odjezdem a sice v metru, ale to mě proignorovali, revizoři mají asi speciální nos na neplatiče.
V Bělehradu je to jiná, tady jsou kontroloři jako kobylky a moc hodně často. Včera jsem jela 6 autobusy a kontrola byla celkem čtyřikrát.
Je zřejmé, že to nemá žádnou statistickou ani vypovídací hodnotu, jedná se jen o malinké srovnání a taky to nepoměřuji za stejně dlouhou dobu. Ale protože jezdím už dva roky sem a tam, tak vím, že je to pokaždé stejné. Malé zamyšlení mě vede k tomu, že je to nastaveno jinak, asi počtem lidí, ale i snahou dopravních podniků jízdu na černo nějak zregulovat a pasažérům znechutit. Kolik to stojí cestujícího, který jeden na černo? V Praze 800 Kč,- v Bělehradě 2000 Din. (ccca 450 Kč). Taky se stane, že někdy to jinak nejde, já mám např. v mobilu zablokováná čísla začínající na 900, tak jízdenku smskou nekoupím, automaty na papírové lístky nějak ubývají……Takže až pojedete do Bělehradu pro jistotu si kupte v trafice kartu bus plus a budete v klidu, protože nebezpečí kontroly je tady daleko větší.