Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Květen 2019

Pár kuchařských triků

22. května 2019 v 9:48 | ep |  Jídlo, recepty

Ryba pečená na citrónech a zázvoru


Rybu necháme 20 min. v nálevu z olivového oleje, soli, česneku a potom ji dáme na cca 40 min. do trouby a položíme ji na rozkrojené citróny, můžeme přidat i kousek zázvoru a podlijeme bílým vínem.

Nezvyklá příloha

300 ml vody a 300 ml mléka, 1,5 lžičky soli, 2 stroužky prolisovaného česneku dáme vařit, přidáme 100 g kukuřičné mouky nebo polenty nebo půl napůl, vaříme 2 minuty. Odstavíme, pokryjeme pokličkou a po 5 minutách vmícháme 50 g másla a 30 g sýra (např. parmezán nebo tvrdý strouhaný sýr), můžeme posypat zelenými bylinkami.

Mangold

Výbornou přílohou k rybě je mangold, který spaříme horkou vodou, pokrájíme a chvíli podusíme na oleji, přidáme sůl, česnek, ocet a přidáme k uvařeným bramborám

Zajímavý salát

5 mrkví, menší konzerva kukuřice, 5 stroužků česneku, šťáva z jednoho citrónu, 5 lžic olivového olej, 6 ořechů, sůl.
Nastrouháme mrkev, přidáme umleté ořechy, kukuřici, dodáme olej, sůl, citronovou šťávu, promícháme a necháme 20 min. v ledničce vychladit.

Divadelní dojmy, aneb každý občas hraje nějakou roli

20. května 2019 v 9:50 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Každý je někdy hercem

Říká se, že každý z nás, když to vyžaduje situace občas hraje nějakou roli. Těch příležitostí je v životě dost, např. cítíme se špatně a nechceme to s nikým rozebírat, tak na otázku, jak se máš odpovíme - mám se skvěle, výborně. V anglo-amerických zemích je to pravidlem, ale je to spíše fráze, která o realitě nic nevypovídá. Taky často můžeme hrát v zaměstnání, že máme moc práce nebo jsme herci před šéfem, big bossem, aby měl pocit, že je prostě nejchytřejší, nejkrásnější a nejlepší. Já moc hrát neumím a moje emoce jsou lehce čitelné, a proto mám co dohánět.

Herecké povolání

Herecké povolání je z mnoha důvodů těžké, neseme kůži na trh, emočně jsou role často vypjaté. Pokud má herec vrozený talent, je to výhra, ale jen talent nestačí, nastupuje i dřina. Populární herci ztrácejí soukromí, mnoho diváků se vžívá do jejich rolí a transformuje je i do reálného života a ztotožňuje herce s postavami z filmů. Ti nejoblíbenější herci jsou svým způsobem i součástí našeho života. Když zemřou, dotkne se nás to a když jsou navíc i mladší, je to tragédie.

Divadelní publikum

Každé divadlo má své publikum, které se vrací a chodí na premiéry. Mám svá tři, čtyři oblíbená divadla, která mě nikdy nezklamala. Zajímavé jsou i reakce publika. Do divadel chodím v Praze a v Bělehradě, tak můžu i srovnávat. Diváci oceňují představení nadšeně, pokud jsou výborná, a to asi všude stejně. Zarazila mě snad jen jedná věc. Byla jsem na představení jedné absurdní komedie a překvapilo mě, že většina návštěvníků měla během skoro celého představení kamenné obličeje, tak nějak to úplně nepochopili. Tak mě napadlo, že asi nevyrůstali na Cimrmanovi. Divadlo Járy Cimrmana je český fenomén, který jsem zatím v Bělehradě neobjevila.

Proč chodit do divadla

V divadle můžete zažít různá překvapení, kterých se v televizi nebo kině nedočkáte. Někteří herci dokážou improvizovat, někdy hrají i s publikem. Musí vyřešit i to, když někdy vypadnou z role, když spadne nějaká kulisa (samozřejmě malá, aby nedošlo ke zranění herců) a dokážou zahrát i božsky a je chybou se o to připravit. Doufám, že náš potlesk je zahřeje u srdce.
Ilustrační foto je jedno nově otevřené divadlo, tak ať jich je ještě víc.

Co se mi na dnešní módě nelíbí

17. května 2019 v 9:34 | ep |  O čem se mluví a nemluví

Bije to do očí


Už nějakou dobu mě docela vytáčí "nové hvězdy" různých pořadů, rádoby zpěvačky, případně nové moderátorky, které vypadají trochu jako podle kopíráku, velké rty (jak se říká políbila žehličku), velká, případně hodně velká prsa, zformovaný zadeček. To všechno za pomoci plastické chirurgie. Šaty musí být samozřejmě hodně na tělo a výstřih někdy až do pasu.
Ale možná jsem hodně out, protože se mi to nelíbí a takové plastiky bych nikdy nechtěla, zkusila jsem si proto napsat PRO x PROTI, tzn. co to přináší a co to bere.

PRO

1. Jsem in, moderní.
2. Jsem krásná podle posledních módních trendů.
3. Líbím se mužům.
4. Udělám rychlejší kariéru.
5. Získám dost peněz (u těch nejlepších např. koupě hotelu, klubů…..)
6. Mívám při jednáních díky vzhledu protekci.
7. Získám rychle i určitou moc, pokud se stýkám s těmi správnými lidmi.

PROTI

1. Móda se často mění, od toho je to móda a třeba za pár let bude módou přirozený, jemně přikrášlený vzhled.
2. Nepodléhat módním trendům je někdy výhra.
3. Otázka komu se co líbí je individuální.
4. Rychlá kariéra může být i rychlý pád dolů.
5. I když to asi zní divně, peníze někdy nejsou všechno.
6. O protekci nestojím, může se později vymstít systém něco za něco.
7. Moc je opojná, ale stýkat se s těmi správnými lidmi, k tomu může vést i poněkud delší cesta.

ZÁVĚR

Závěr je jasný, je to na každé, (spíš na každém, jsou i "model" muži), co si zvolí a respektovat odlišnosti by se asi měly….A fotku žádnou nedám. Příklady se dají najít všude, třeba na https://www.google.com/search?q=starleti&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwidhKWw06DiAhURbFAKHSb5CL4Q_AUIDigB&biw=1366&bih=657

Fikce versus realita, aneb Hra o trůny a Černobyl

16. května 2019 v 9:48 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Hra o trůny

Můžeme současně sledovat dva seriály, Hru o trůny a Černobyl. Hra o trůny je už velký byznys, sledují ji milióny lidí a jsme před posledním dílem a tipuje se, jak to dopadne, kdo přežije, kdo bude kladný, kdo zlý. Ale je to všechno fikce, fantazie, krásné kostýmy, draci, boj o život. Nějak a určitě nečekaně to skončí, ale myslím si, dobře je v nejlepším přestat, někdo snad na trůn usedne.

Černobyl

Černobyl je pětidílný seriál USA a GB a zatím jsme mohli shlédnout dva díly. Černobyl je něco úplně jiného. Byla to realita, námětem se stala skutečná událost, dosud největší katastrofa způsobena člověkem, exploze černobylského reaktoru, 26. dubna 1986 a její následky nesly milióny lidí. Seriál není žádná příjemná podívaná ani krásné kostýmy, je to smutek. Stojí ale zato podívat se na ni. Myslím si, že pro svůj námět nebude mít sledovanost jako Hra o trůny, ale je lepší v tom, že tady o hru nešlo i když trochu ano, byly pokusy informace tajit a hrát si na to, že všechno máme pod kontrolou. Taky nevím, jak by to natočili Ukrajinci, Rusové, kdoví. Z čeho mě trochu mrazí je, že s cestovkou si můžeme za 119-429 € udělat výlet do Černobylské elektrárny.

Závěr, máme vše pod kontrolou?

To je otázka, někdy mám pocit, že pod kontrolu rozhodně všechno nemáme, stačí u těch, kteří mají pod palcem jaderné zbraně špatné rozhodnutí v současné politické situaci "hry o trůny" neboli boji o moc. Pevně věřím, že zdravý rozum snad zvítězí.


Jak přežít peklo. Výkřiky do tmy.

11. května 2019 v 11:07 | ep |  Téma týdne

Den vítězství

Před pár dny byl svátek Dne vítězství. Pravděpodobně většina z nás to brala jen jako volný den a asi ani nevnímala formální projevy nebo položila květiny u památníků osvobození. Na tu dobu nemáme totiž žádné vzpomínky. Pokud ale uvidíte zdokumentovaný příběh někoho, kdo prožil peklo, díváte se minulost přece jen trochu jinak.

Výkřiky do tmy

V Bělehradu probíhá BELDOCS, festival dokumentárních filmů a byla jsem na filmu Linija života Darka Bajića, který natočil film o svém otci, malíři Miloši, který se dostal do koncentračního tábora Mauthausen. Možná, že k tomu, aby přežil peklo koncentráku mu pomohlo to, že kreslil a jeho kresby se dochovaly. Tím, že kreslil, riskoval svůj život a kresby musel skrývat, zakopávat do země. Byl to takový jeho výkřik do tmy. Když mu jeho přítel později kresby přinesl, malíř se na ně více než dvacet nepodíval, chtěl zapomenout. Dokumentární film ale není jen o válce, ale vykresluje jeho další život, vystudoval Akademii výtvarných umění, kde se stal později profesorem, byl prvním abstraktním malířem své doby, zajímal se i o film a hudbu, vesmír, byl všestranným umělcem.

Linie života

Miloš Bajić (1915-1995) nechtěl mluvit o svých prožitcích v koncentračním táboře. Krátce po osvobození přeživší zjistili, že nejsou šťastní, je zajímavé, že ten pocit štěstí a svobody v předchozím úsilí o holý život úplně ztratili a museli se ho znovu učit. K abstraktní malbě se dostal tak, že nechtěl být zase jen dalším číslem v počtu malířů, kteří po válce malovali po vzoru socialistického realismu. Šel svojí cestou, a to je dobře, protože nikdy nebyl jen člověkem - číslem 106621, ale dokázal přežít, pokračovat, vytvořit něco nového a krásného.


Tajemství templářů

9. května 2019 v 16:29 | ep |  O čem se mluví a nemluví

Soumrak templářů, Knightfall

Americký seriál, který má 2 série ve mě vzbudil zvědavost, protože se jedná o nejmocnější, nejbohatší a nejzáhadnější řád středověku. O jejich bitvách, svatém Grálu a o jejich zániku vypráví seriál, který se natáčel i v Česku a Dubrovníku. Na konci jsem si položila otázku, jak je to s templáři dnes, když jejich řád byl zrušen, ale zjistila jsem, že jsou asi nezničitelní.

Historie

Řád Templářských rytířů založil Hugo de Payns v r. 1119/20 v Jeruzalémě po dobytí tohoto města nazpět křesťany. Časem získali podporu panovníků a byli uznáni římskokatolickou církví. Templáři tak postupně získali obrovské majetky hlavně ve Francii a mocensky konkurovali samotnému panovníkovi, takže počátkem 14. století francouzský král Filip IV. Sličný se rozhodl proti nim zakročit a řád zrušit. Zatýkání templářů začalo v pátek 13. října 1307 a tento den má od té doby přívlastek nešťastný den. Papež Klement V. řád zrušil papežskou bulou "Vox in excelso" v r. 1312. Velmistr Jacques de Molay byl na příkaz krále 1314 upálen a proklel krále i papeže. Za měsíc po velmistrově upálení zemřel papež Klement V. a za sedm měsíců král Filip IV., i jeho tři synové a vnuk.
V Čechách se ve 13. století centrem řádu staly moravské Čejkovice. Dalšími místy byly v Čechách Uhříněves, Čakovice a Blatná, na Moravě kromě Čejkovic pak Jamolice, Templštejn, Vsetín s hradem Freundsbergem a mnoho dalších.

Současnost

Současnost řádu, a to mě překvapilo, existuje. Funguje celá řada národních odnoží. Mnohé používají jak latinskou zkratku OSMTH, tak francouzskou OSMTJ. Od roku 2008 nejvyšší rada Řádu funguje v Itálii na adrese Via Bassa del Poggio, 9, 23874 Montevecchia /Lecco/.

Řád templářských rytířů v České republice, O.S.M.T.J. - Svrchovaný řád chrámu Jeruzalémského, Zámek 1, Zbiroh
Řád templářských rytířů Srbsko, OSMTH Vitezovi Templari Srbije, Zdravka Čelara 12, Beograd

Jak jsem pátrala po templářích a závěr

Na jejich webových stránkách se můžeme dočíst jaké mají dnes poslání, jedná se hlavně o humanitární pomoc. Co si o tom všem myslím? Tento řád měl vždy nějaká tajemství a záhady, moc a bohatství. Co všechno se za ním skrývá dnes? Tvrdí o sobě, že nejsou sekta, podporu papeže nemají. Když jsem se vydala na jejich kontaktní adresu, nenašla jsem nic. Můžete si tam koupit palačinky, sendviče, lovecké potřeby, zajít do kadeřnictví, ale ani zmínka o sídle templářů. Kdoví, možná ty červené motorky jim dnes slouží místo koňů a např. v Toledu si můžete koupit i templářskou výstroj, meč, štíty i když jsou dost drahé.