Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Listopad 2019

Recenze knihy Joa Nesba Nůž

23. listopadu 2019 v 10:04 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Úvod

Knihy rozděluji na relaxační a odborné. Do první skupiny patří knihy Joa Nesba a ty se čtou rychle. Odborné knihy čtu pomalu, např. knihu Evropa XVI. století už mám rozečtenou asi rok, ale dozvídám se nové informace, přemýšlím, jak šly dějiny Evropou. V Academii jsem si koupila další dvě knihy. Jednou z nich je kniha Hermana Brocha. Teorie masového šílenství. Příspěvky k psychologii politiky, a to bude zase ta "náročná" na přemýšlení.

Severské detektivky

Vlnu severských krimi románů spustil Stieg Larsson (1954-2004) svojí trilogií Milénium. Po jeho smrti začal spor o jeho majetek a autorská práva. Autor napsal neověřenou poslední vůli, která je považována za neplatnou. Jeho životní partnerka Eva Gabrielssonová, kterou si nikdy nevzal, tak nemá nárok na dědictví. Žila s ním přes třicet let, ale podle švédských zákonů ani přesto nesmí dědit. Autorů severských detektivek je mnoho z Dánska, Švédska, Norska, Islandu, a když to shrnu, seveřané krimi psát umí.

Jo Nesbø a Harry Hole

Jo Nesbø píše hlavně detektivky, ale nejen to, píše i knihy pro děti. Stvořil postavu detektiva Harryho Holeho, který má sám dost problémů s alkoholem, systémem, ženami, vztahy a možná i proto se staly tak populární knihy ve kterých řeší vraždy. Podle mého názoru ty knihy bez Harryho byly slabší.

Nůž

Jeho poslední kniha Nůž je zase ta stará dobrá s Harrym Holem. Obsah knihy se nesděluje, ale pokud se ji rozhodnete přečíst, budete s Harrym opět řešit vraždu a stopy, po kterých půjdete budou často falešné a vsadím se, že budete tipovat, kdo byl vrahem. Autor ale umí překvapit, a proto by mě docela zajímalo, kdo ze čtenářů odhalí vraha před koncem knihy.

Závěr

Pokud nemáte čas na čtení knih, můžete si poslechnout i audioknihy a je jich už deset podle románů Joa Nesba. Podle jeho knih byly natočeny filmy Lovci hlav (2011), seriál Okupace (2015), Sněhulák (2017).
Foto:

Film Deník Diany Budisavljević

22. listopadu 2019 v 10:42 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Úvod

Když se ubližuje dětem, je to to nejhorší, co může člověk udělat. Během válečných a náboženských konfliktů navíc padají zábrany. Když se někdo rozhodne navzdory všemu děti zachránit, je hrdinou. O Oskaru Schindlerovi, který zachránil více než tisíc polských Židů se ví, hlavně díky Spielbergově filmu Schindlerův seznam. Kdo dnes ví o Dianě Budisavljević? Myslím si, že skoro nikdo, a přitom byla hrdinkou, která zachránila více než 10 000 dětí. Proto je dobře, že vznikl film Deník Diany Budisavljević.

Kdo byla Diana Budisavljević?

Diana byla Rakušanka, která se v Innsbrucku seznámila se svým manželem Srbem lékařem Juliem Budisavljevićem a později žili v Záhřebu. Diana během válečných let zjistila, že kromě Židů ustašovci do táborů posílají i ženy a děti, a to jen proto že byli Srbové pravoslavné víry. Děti měly na přežití skoro nulovou šanci. Diana pod svým jménem začala akci záchrany, a to bylo velmi odvážné.

Zapomenout se nesmí

Diana o svých činech po válce nemluvila. Za 14 dnů po osvobození, když se moci ujali komunisté ji vzali jmennou kartotéku dětí, kterou Diana pečlivě vedla a ta se už nenašla. Tak zůstali lidé, kteří do konce života nevěděli, kdy se narodili, kdo byli jejich rodiče a zůstalo jim jen číslo a nová totožnost. Navíc Chorvaté revidují své dějiny a o tom co udělali chorvatští ustašovci mlží a nechtějí o tom slyšet. V roce 2003 vnučka objevila deník své babičky Diany, a to bylo možná podnětem vzniku filmu.

Film

Film Deník Diany Budisavljević měl premiéru letos v Pule. Režisérka filmu Dana Budisavljević (vzdáleně příbuzná přes páté koleno s J.B.) na filmu pracovala deset let a jsou v něm i archivní snímky. Navíc je Chorvatkou a věděla, že film v její zemi nebude oslavován, spíš naopak. Ale podařilo se a film získává ceny. Když se na film díváte, chce se vám plakat a zároveň máte vztek, když vidíte nemocné, nemohoucí děti. Zapomenout a přikrášlit si minulost je lákavé a zavřít oči před tím co nechceme vidět a slyšet je jednoduché, ale já si myslím, že naopak znát a vědět i o tom špatném a tragickém bychom měli.

Kdybychom měli křídla

21. listopadu 2019 v 12:12 | ep |  Téma týdne

Úvod

První, co mě napadlo, bylo, že kdybychom měli křídla, mohli bychom se povznést, hlavně nad různé problémy, starosti, nepokoje, nepřízeň, nemoci. Křídla nemáme a před ničím neutečeme i když obrazně se povznést můžeme v myšlenkách.

Slava

Každá srbská rodina pravoslavné víry slaví "slavu", která je spojená se jménem svatého, kdy rodinný předek přijal víru. Je to tradiční svátek, který se zachoval a kdy se schází celá rodina k bohatě prostřenému stolu. Jídlo je buď bezmasé (jen ryba) nebo s masem, pečou se tzv. slavské koláče a podává se žito. Je to svátek, který se slaví pouze v Srbsku.

Dnes, 21. 11. se slaví Archanděl Michael

Dnes se slaví Archanděl Michael, a to je druhá nejčastější "slava", která se také nazývá Aranđelovdan. Věří se, že Michael navštěvuje nemocné a pokud se postaví k nohám pacienta, není to příznivé, ale pokud stojí u hlavy, nemocný se uzdraví. Jedná rozšířená pověra tvrdí, že jaké je počasí ve svátek Michaela, taková bude celá zima i jaro. Tak to jsem ráda, dnes je hezky a slunečno. Se jménem Archanděla Michaela je spojeno mnoho legend, ale významné je, že byl první, který bojoval se zlými duchy a boj dobra a zla, byl, je a bude.

Křídla v dnešní době

Andělé nejsme a křídla nemáme, ale na anděly si můžeme vzpomenout a jsem proto ráda, že tradice "slavy" v Srbsku zůstala a zůstane a naprostá většina rodin ji dodržuje a světí svého rodinného svatého. Nějakého vyrobeného andílka si sice můžeme koupit, ale já si myslím, že jde o přirovnání obrazné, duchovní, pozitivní, tak buďme i my někdy anděly.

Recenze knihy Eleny Ferrante Dny opuštění

20. listopadu 2019 v 10:09 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Úvod

Můžeme si koupit knihu, poslechnout audioknihu nebo se podívat na film. Já jsem přečetla knihu a doporučuji ji milovníkům Geniální přítelkyně a stylu psaní Eleny Ferrante.

Autorka

Elena Ferrante je pseudonym a doposud se neví, kdo se za ním skrývá. Autorčiny knihy jsou situovány do Itálie a podstatným rysem jejího psaní je důraz na silné ženské hrdinky, kterým dokáže mistrně proniknout pod kůži a otevřít jejich duši, a to i temné stránky. Mě okouzlila tetralogie Moje geniální přítelkyně, a proto jsem sáhla i po její druhé knize Dny opuštění.

Když muž opustí ženu…..

Když muž opustí ženu s dětmi je téma, které bylo zpracováno mnohokrát. Elena toto téma zpracovala vlastním stylem, tzn., že jde až do hloubky duše hlavní hrdinky a její emoce a chování se nám ani nemusí líbit, protože moc nad věcí není a všechno prožívá emocionálně velmi silně. A možná právě proto stojí za to si knihu přečíst, protože vás vtáhne do děje a netrpělivě očekáváte, jak to vlastně dopadne.

Závěr

Elena Ferrante mě opět nezklamala i když moje pocity při čtení byly často rozporuplné i nesouhlasné s tím, jak se se situací poprala hlavní hrdinka Olga. A jsem docela zvědavá, kdy praskne anonymita a budeme konečně vědět, kdo se skrývá za pseudonymem - autorka nebo autor nebo více lidí????

Kniha: Dny opuštění / Elena Ferrante ; přeložil Jakub Volný. -- V českém jazyce vydání druhé, v nakladatelství Prostor první. -- Praha: Prostor, 2019
Film: Podle předlohy byl natočen italský film I Giorni dell'abbandono (2005)
Audiokniha: interpret Lucie Žáčková, Radioservis (2019)

Taxikářské příhody

19. listopadu 2019 v 14:54 | ep |  O čem se mluví a nemluví

Úvod

Když jezdíte celkem pravidelně taxíkem, nasbíráte různé příhody. O pár z nich se podělím.

Kategorie

Taxikáře jsem si rozdělila do několika základních kategorií:
Mlčící, středně mluvící, hodně mluvící, nudní, zajímaví, Češi, cizinci

Průběh cesty

Průběh cesty hodnotím podle toho, jak rychle uteče, a navíc někdy i v zajímavém rozhovoru. Několikrát se mi stalo, že během cesty z letiště jsem se dozvěděla souhrn politických zpráv, jak to vedou na magistrátu a kde jsou aktuální uzavírky. Někteří něco prozradí i o své práci, a i kolik rejžuje letiště peněz za vjezd (ten platí zákazník) a za stání aut na vyhrazeném místě.

Národnostní složení

Pomalu ale jistě začínají mít v taxislužbách převahu cizinci. Často mě vozili Ukrajinci, Slováci a naposledy to bylo nejzajímavější. Taxikář byl Rus a jak se svěřil, vzal si Maďarku z Budapešti a během jízdy mi ukazoval i fotky cukroví, které mu upekla. Ale národnostní početnost ve velkoměstech je obvyklá. Hovory s cizinci jsou přece jen v něčem odlišné, hlavně v tom, že si nestěžují. Navíc získám aktuální informace o kolik klesla cena letenek (Rusko) a třeba i o ukrajinské mafii.

Uber

Taxikáři mají docela velkou zášť proti řidičům Uberu asi hlavně proto, že jim berou kšefty. Cesta s Uberem je samozřejmě pokud se něco stane na vaše riziko a o nějakém pojištění se nedá moc mluvit. Jeden z řidičů mě dokonce upozornil, že pokud jezdím s Uberem a něco se mi na jízdě nebude zdát, mám požádat o zastavení a cestu zrušit. Jednou jsem jela s mlčící řidičkou a teprve když jsem platila mi řekla "jejda, já jsem myslela, že jste cizinka, to jsme si mohli pokecat".

Závěr

Komunikace s někým, koho neznáte, a máte na ni kolem půl hodiny se může vyvíjet různě a sice od mlčení až po zajímavý rozhovor, který ani nestačíte dokončit, protože jste na místě.

Recenze knihy Heather Morrisové Tatér z Osvětimi

17. listopadu 2019 v 11:25 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Jak jsem se ke knize dostala

Vybrala jsem si pár knih z listopadových novinek, které jsem si chtěla koupit a mezi ně patřila i kniha Cilčina cesta, která navazuje a knihu H. Morrisové Tatér z Osvětimi. Kniha ale vyjde až 21. listopadu, tak jsem si zatím koupila Tatéra. Musím se přiznat, že nejdřív se bránilo moje podvědomí, že o hrůzách číst nechce a pokud čtete recenze na knihy před koupí, jednak se nemusí trefit do vašeho vkusu, jednak jsou individuální, anebo mohou být psány i na objednávku. Nelituji ale, že jsem si knihu koupila a přečetla.

V čem je kniha odlišná

Příběh je napsán podle pravdivé události a toho, co zažil slovenský Žid Ludvík Eisenberg v Osvětimi a Březince a odvyprávěl jej před svou smrtí Heather Morrisové. V knize jsou popsána pravdivá historická fakta. Skutečný život vždycky předčí fiktivní schémata a rozdělení na dobří a zlí. Ludvík řečený Lale byl vybrán jako tatér, a to znamenalo malé výhody před ostatními vězni. Navíc našel způsob, jak se dostat k jídlu navíc, a to zvětšovalo ve značné míře schopnost přežít, a to, že si našel i cestu ke šperkům a drahým kamenům, opět zvyšovalo šance, i když to bylo riskantní. Kniha je vícevrstevná, protože popisuje nejen tragédii vězňů, ale i lásku Laleho ke Gitě. Oběma se podařilo přežít a setkat se i po osvobození, což zní neuvěřitelně, ale stalo se.

Kolaborace

Přisluhování, napomáhání, kolaborace, to je citlivé téma v podmínkách, kdy bojujeme o holý život. Lale sice pomáhal ostatním, ale přesto jej někteří vězni chápali jako kolaboranta. V knize se objevuje postava Cilky, která na tom byla podobně, jeden z velitelů si ji vybral pro zábavu a sex, a proto měla v táboře o něco lepší podmínky. Bylo ji jasné, že pokud neuposlechne, přijde o život a je smutné, že po válce byla označena za kolaborantku a za trest poslána na Sibiř. Lale se setkával i s Mengelem, a i po mnoha letech, když o tom vyprávěl se třásl, a autorka záměrně do knihy nedala všechny jeho vzpomínky na doktora "řezníka".

Vydání knihy a autorka

Heather Morrisová (1953) se narodila na Novém Zélandu, žije v Austrálii. V Melbourne pracovala v nemocnici, kde se setkala s Ludvíkem, který ji odvyprávěl svůj pozoruhodný příběh. Knihu autorka v Austrálii vydala pomocí crowdfundingu, protože velké nakladatelské domy nemají zájem o neznámé autory. Vznik a vydání knihy nebylo jednoduché a je dobře, že se to podařilo. Knihu doporučuji, nezapomenete na ni a budete přemýšlet o mnoha věcech a souvislostech, a jsem už zvědavá na pokračování a Cilčinu cestu.


Jaký bude listopad?

1. listopadu 2019 v 16:33 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy
 

Úvod

Pro každého bude jiný a něčím specifický. Já obecně listopad nemám ráda a možná to bude i tím, že po změně času je už od 17.00 šero a tma, a to mi nedělá dobře, dny se nějak krátí. Listopad znamená taky ponurost přírody, stromy bez listí a zamračenou oblohu, ale nechci se tím vydeptat. Prvních 14 dnů budu v Praze, tak jsem si udělala takový mini program, a třeba i vás bude něco inspirovat.

Obloha v listopadu

Na listopad vychází maximum meteorického roje Leonid, a navíc listopad představuje jediný měsíc tohoto roku, kdy máme šanci zahlédnout všechny planety Sluneční soustavy.
Více na

Filmové premiéry


Z filmových premiér jsem si vybrala domácí tvorbu a zajdu si na film Ženská na vrcholu. Je to komedie režírovaná Lenkou Kny (původně dokumentaristka, navíc ji vůbec neznám, tak to musím napravit).
Amnestie (Slovensko, Česká republika), výpravný thriller o největší vězeňské vzpouře v Leopoldově, která vznikla, protože se na vězně nevztahovala Havlova amnestie z roku 1990. Je to součást naší nedávné historie, a i proto bych film chtěla vidět.

Galerie ocelových figurín

Tak na galerii jsem docela zvědavá, protože se jedná o mezinárodní projekt, který se skládá z umělecké tvorby exponátů z recyklovaných ocelových částí. Exponáty jsou inspirovány pohádkovým světem, filmy, komiksy, ale i luxusními automobily.

Moje milované knihy

Z listopadové nabídky jsem si vybrala dva tituly: Petra Soukupová. Klub divných dětí. Petra Soukupová je mladá spisovatelka, která získala již několik literárních ocenění, a navíc mám ráda psychologické romány.
Heather Morrisová. Tatér z Osvětimi: Cilčina cesta. Tak to asi nebude lehká kniha ke čtení, ale kniha Tatér z Osvětimi, která vyšla loni na jaře zaznamenala velký úspěch a jedná se tedy o volné pokračování.

Twitter

V listopadu přijdou změny i ve Twitteru, protože z něj mají zmizet placené politické kampaně. To je asi dobře, ale to hlavní asi nezmizí, tj. politické půtky, nadávky a vyřizování účtů. Já jsem ten svůj zatím zamrazila v nečinnosti.

Závěr

Jaký bude listopad zatím podle prvního dne nepoznám, vím ale že bude pro mě cestovní, i dost náročný, ale doufám, že bude i dobrý a nabitý i tím hezkým.