Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Prosinec 2019

Recenze seriálů HBO

16. prosince 2019 v 12:07 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Bez vědomí, Česko, 2019, 6. dílů

Dějově seriál začíná koncem sedmdesátých let a končí rokem 1989, kdy se změnil politický režim, ale není to klišé rozdělení do dvou světů před a po, naopak rozehrávají se špionážní hry STB, KGB a MI6. Zjistíte dokonce, že je vám sympatický estébák Berg, kterého hraje Martin Hoffman a hlavní hrdina disident Viktor Skála není zase takovým čistým a morálním bojovníkem. Výborně zahrál postavu plukovníka Vlacha (STB) Jan Vlasák, ve které se prolíná brutalita, necitelnost s jeho soukromým světem, ve které pečuje o smrtelně nemocnou ženu. Pamětníci s určitě všimnou i některých chyb v reáliích a pro mě seriál znamenal určité vystřízlivění z iluzí a vedl k zamyšlení co se za čím skrývá………

Stíny, Rumunsko, 3. série, 2019, 7 dílů

Milovníci předchozích 2 sérií Stínů se dočkali pokračování. V seriálu jde o boj mafiánských rodin, které převážejí a prodávají drogu s policií. Ale vylíčení děje není jen zlá mafie a hodní policajti, naopak, vidíte zákulisí mafiánských rodin, které řeší spoustu svých rodinných problémů a policii, která je z větší části zkorumpovaná. Jako představitelé dvou pólů je Rele, který se nejdříve snažil z mafiánského světa vykroutit, ale to nešlo, tak pokračoval ve své práci a jeho hlavním protivníkem je policista Emiliano, který je kariérní, duševně nemocný a nic ho nezastaví snad kromě Relua, který je přece jen chytřejší. Seriál je dobře udělaný a rozhodně mu nechybí momenty překvapení.

Zápisky mladého doktora, Velká Británie, 2012-2013, 1. série 4 díly, 2. série 4. díly

Žánr seriálu je těžké určit, prolíná se drama, komedie i historie. Seriál vznikl na základě knihy Michaila Bulgakova (jehož Mistr a Markétka je dílo, které musíte číst víckrát a vždy vás okouzlí). Děj začíná v roce 1917, kdy mladý doktor (Bulgakov byl i lékařem, a proto je seriál i částečně autobiografický) přijíždí do nemocnice v Murjevu (asi 1000 km od Moskvy) a začíná pracovat i bez předchozích zkušeností. Popis této situace je sice komediální, ale ztuhne vám úsměv, když vidíte, jak se potýká s vytržením zubu, ke kterému přibere i kousek čelisti nebo s amputací nohou. Historicky se dostáváme do období revoluce a občanské války a obě strany projdou nemocnicí. Navíc si mladý lékař, kterého hraje Daniel Radcliffe (Harry Poter) vizualizuje i své starší já, píše deník a stává se závislým na morfiu. V krátkých časových dílech seriálu (cca 23 minut) se tak odehrává množství děje. Doporučuji.
Foto:


Byli jste někdy bez střechy nad hlavou?

15. prosince 2019 v 16:47 | ep |  O čem se mluví a nemluví

Prolog

Stát se může v životě cokoliv a asi jednou z nejhorších zkušeností je ocitnout se bez střechy nad hlavou, a třeba zrovna v zimě. K napsání úvahy mě inspirovaly 3 věci - imigranti, vyslechnutý příběh matky samoživitelky, která se starala o bezdomovkyni a vlastní příběh, kdy jsem byla bez adresy a bytu.

Imigranti

Vsadila bych se, že 95 % lidí v Česku o emigrantech nechce slyšet, nechce je pustit do země a ani nijak podporovat a cizinci dostávají ty nehorší nálepky. Důvody pro opuštění rodné země mohou být různé, válečný konflikt, ekonomické důvody a snahy za lepším životem.Teroristé pocházejí více z už usídlených rodin anebo mají jiné cesty. Evropa asi ještě dlouho zůstane vysněným kontinentem pro milióny lidí z Asie, Blízkého východu, ale není na to vůbec připravena i když se snaží o nějakou regulaci (stavění plotů a zdí, a to je paradox, berlínská se zbourala staví se nové). Zastavit to lze jen velmi těžko a lidé neustále utíkají a putují. Jednou z transferních zemí je Srbsko a v současné době tady máme cca 5 000 imigrantů, převážně ze Sýrie. Pohled na ně ale není tak negativní, bere se to jako nějaký stav, který se musí řešit a je jim poskytnuta střecha nad hlavou a další sociální dávky. K nějakým zásadním konfliktům nedochází. Moje otázka je jednoduchá - má je stát vyhodit nebo nechat v zimě zmrznout?????

Vzít život do svých rukou

Před několika dny jsem sledovala v televizi (Happy, Srbsko) televizní pořad o ženách, které z různých důvodů změnily svůj život, a i když to nebylo lehké, vzaly ho do svých rukou. Změnily třeba výhodně placené zaměstnání v nadnárodních korporacích a začaly samostatně podnikat. Důvody pro to byly hlavně nedostatek času pro děti a nespokojenost se zaměstnáním i když výhodně placeným. Nejzajímavější byl ale život mladé ženy, které v těhotenství nebyla prodloužena pracovní smlouva (byla matkou samoživitelkou a čekala třetí dítě) a s touto situací se musela nějak poprat, a aby toho nebylo dost, dostala (pravděpodobně následky stresu) rakovinu štítné žlázy a po dvou letech se objevily metastázy na prsou. Přežila všechno, a co mě dojalo, bylo to, že její nejstarší syn přivedl domů jednu starou ženu (72 let), která byla v prosinci tři dny bez střechy nad hlavou, protože ji vyhodila dcera. Žena zůstala měsíc v jejich bytě a mladá paní ji našla i bydlení i dokumenty. To, co mě na všem překvapilo, bylo to, že všechny ženy to braly nějak pozitivně a ne ukřivděně, ale s pocitem musíme jít dál a se životem se poprat.

Vlastní příběh

Mám i vlastní zkušenosti, jaké je to být bez bytu. Mít služební byt v centru Prahy je krásné jen do té doby, než vám zaměstnavatel nechce prodloužit nájemní smlouvu a má s bytem jiné záměry. Potom nastane peklo a hledáte východisko. Možná to šlo i vyhrát, ale bylo by to Pyrrhovo vítězství a tolik stresu, že jsem zvolila cestu, odejít, vystěhovat věci do skladu a tři týdny čekat, než se uvolnil vlastní byt, který jsme pronajímali. Pracovala jsem v té době u firmy, která měla pobočku v Praze a tak jsem přespávala tam. Čas vnímáme různě, ale na ty tři týdny, kdy jsem měla jen kufr s pár věcmi nikdy nezapomenu.

Závěr

Cesty života jsou někdy nevyzpytatelné. Nikdy nevíte, co se vám může přihodit a třeba to může být i to, že přijdete o střechu nad hlavou. Velmi rychle si potom uvědomíte, jak je to důležité ji mít, to vám potom všechno ostatní připadá jako nepodstatné. Je předvánoční čas a zkusme proto někdy myslet i na ty, co jsou na tom hůře než my.

Chapadla chobotnice

15. prosince 2019 v 12:58 | ep |  O čem se mluví a nemluví
Raději bych psala o filmu, divadle a knihách, ale objevují se i záležitosti, které mě chladnou nenechají. Jednou z nich je mafie - chobotnice.

Mafie na Starém Městě v Bělehradě

Jejím tvůrcem je Marko Bastać, (foto 3) který je doposud starostou městské části Staré město, (foto 1,2), Bělehrad. Tvrdí se, že mafie mu byla vzorem, a tak stvořil svoji vlastní. Zapojil do ní samozřejmě celou rodinu a příbuzné. Jedním z jejich členů byl jeho příbuzný (kmotr - kum) Lazar Lešnjak (foto 4). Po čase to prasklo, protože jednou donesl Lazar o obálku méně a byl nevybíravě mučen devět hodin (facky, rány pěstí a dušení igelitovým pytlíkem na hlavě).

Žaloba a nezávislé soudy?

Lazar Lešnjak podal před měsícem a půl žalobu na Marka Bastaće a teprve včera žalovaného pozval soud na informativní rozhovor, po kterém se vrátil a starostuje dál. Co bude následovat uvidíme, ale o nezávislosti soudů se dá pochybovat, stále v nich pracuje dost soudců, které jmenovala minulá vláda.

Podobnost s Českem - korupční aféra David Rath

Kauza už se táhne sedm let a David Rath (foto 5) se umí bránit, a dokonce úkoluje soud, co má dělat, ale hlavně trvá to dlouho. Žaloba se týká stamilionových úplatků a k tomu určitě potřeboval síť spolupracovníků i když se to asi v Česku moc jako mafie nenazývá. Alarmující je, že ji vytvořil bývalý hejtman středočeského kraje, ministr, politik.

Nekonečný boj s mafií

Boj s mafií byl, je a bude nekonečný se střídavými úspěchy, ale často i velkými neúspěchy. Ono je asi lepší sledovat mafiánské seriály v televizi nebo v kině, ale když víte, že mafie je i tady a všude, už to tak veselé není.

Foto a zdroje

Originalita při psaní knih

13. prosince 2019 v 12:59 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Prolog

Napsat dobrou knihu je zatraceně těžké, a protože jsem knihomol, čím dál více si všímám stylu psaní, Spisovatelské listy publikovaly dokonce 50 pravidel, jak napsat dobrou knihu, ale nenašla jsem tam jeden výraz, který charakterizuje jednoho autora a sice originalitu. Originální zápletky v ději sice používá mnoho autorů, ale originalita, kdy vymyslíte něco úplně nového a svého, charakterizuje následujícího autora.

Dr Nele Karajlić (1962, Sarajevo)

Vlastní jménem Nenad Janković je talentovaný a všestranný umělec, který se zabývá hudbou, filmem, televizí, divadlem, píše knihy. Vystudoval orientalistiku na FF v Sarajevu. V 80. letech založil hudební skupinu Zabranjeno pušenje. Pracoval v rádiu Sarajevo a později v televizi, kde se proslavil humoristickým seriálem Top lista nadrealista. Seriál originálním a satirickým způsobem kritizoval společenskou, ekonomickou a politickou situaci bývalé Jugoslávie a některé díly měly časový předstih. V roce 1997 začal spolupracovat s Emirem Kusturicou, se kterým založil a skupinu Te No Smoking Orchestra a vystupoval s ní do roku 2011.

Knižní dílo

· Fajront u Sarajevu, 2014
· Solunska 28, 2018 (román získal literární cenu Momo Kapor)
· Solunska 28, 2. díl, 2019

V čem je autor originální

Dobu, nebo chvíli, kdy jsme mezi životem a smrtí, a vrátíme se zpět do života, zažili jen někteří z nás a určitě se na člověku nějakým způsobem podepíše a změní ho. A to, co bude po smrti, neví nikdo a představy můžeme mít různé. N.K. tyto momenty popsal v románech Solunska 28, naprosto originálním a neopakovatelným způsobem, navíc podobnou situaci prožil sám, když měl závažné zdravotní problémy se srdcem.
Romány Solunská 28 jsou o jednom domu na této ulici a začínají počátkem 20. století, kdy byl dům postaven a ve druhém dílu popisuje osudy postav, které v něm žily v období 2. sv. války. Postavy románu jsou dobře psychologicky popsány a přinášejí příběhy o životě a o všem, co k němu patří - láska, radost, strach, podrazy, přátelství, porážky. Příštím rokem by měl vyjít závěrečný třetí díl a už se na něj těším.



Je svět černobílý?

10. prosince 2019 v 15:58 | ep |  Politika

Prolog

Rozdělení na hodné a zlé může fungovat jedině v pohádkách, ale pokud se aplikuje na svět, je to trochu jinak. Můžeme si všimnout, že ono rozdělení na dobré a zlé funguje i dnes. Pár příkladů: jedině Rusko dopuje sportovce a bude vyřazeno z olympijských her. Protestuje se proti udělení Nobelovy ceny za literaturu P. Handkemu, protože se nelíbí jeho politické názory, a přitom cenu dostal za své knihy.

Svět je pořád rozdělen

Existují různá měřítka, např. ekonomická a podle nich už není nejmocnější zemí světa USA, ale Čína. Svět si můžeme rozdělit na Západ a Východ i když toto rozdělní prý už není správné. Podle serveru usnews.com patří mezi nejvlivnější a nejmocnější země světa USA, Rusko a Čína, a to jsou nejmocnější hráči a není proto nic zvláštního, když se tito nejmocnější aktéři střetávají na poli mezinárodních vztahů.

Kdo s kým

Žiji ve dvou zemích, a proto vnímám, jak to mají rozděleny. Česko je v EU, inklinuje k Západu a nepřítelem je pro většinu Rusko a Čína. Srbsko není a asi ještě dlouho nebude v EU a podle historických zkušeností to dopadlo špatně i když spolupracovali se Západem nebo Východem. Je neutrální zemí, nechce vstoupit do NATO a spolupracuje i s Východem i se Západem a otevírá další cesty (malý Schengen), a to je dost těžká pozice, proto je země obrazně řečeno fackována z obou stran i když více ze strany EU a USA.

Tak jak to je?

Svět není ani black and white ani hodný a zlý, mezitím je spousta odstínů šedi. Asi je dobré nepodléhat ani nálepkování ani škatulkování a nenechat sebou manipulovat. Je dobré znát fakta, sledovat ověřené zdroje, a to není vždy úplně lehké. Chaty a komentáře na sociálních sítích svědčí o tom, že tady někdy propuká hysterie, nenávist, bojůvky, odsouzení protichůdných názorů a často vulgarita, ale co se dá dělat taky je to jedno z polí ideologických a názorových střetů.

Elitářství a kdo jsou současné elity.

10. prosince 2019 v 9:12 | ep |  Politika

Prolog

Asi je nejlepší začít definicí termínu elita. Elita (z latinského eligere = vybírat, vyvolit) je společenskovědní termín, označující kategorie osob, které v určitém systému či subsystému zaujímají vedoucí nebo jinou významnou úlohu, a to díky svým individuálním vlastnostem, profesionálním kvalitám či sociálnímu postavení. Původně bylo tohoto termínu užíváno v souvislosti s předměty a výrobky vysoké kvality, až na přelomu 18. a 19. století jím začaly být označovány vysoce postavené společenské skupiny.

Současné elity

Nemyslím si, že současné elity jsou elitami díky svým profesionálním kvalitám. Všeobecně je známo, že na vedoucích místech jsou často psychopati (mají nejostřejší lokty, nemají svědomí ani sociální cítění). Elity mají hlavně moc a peníze, a to si drží za každou cenu. Taky se proměnil obrázek elit, dříve to byli vědci, umělci, politici, lidé, kteří něco přinesli lidstvu, dnes se mezi elity řadí populističtí politikové a mediální "hvězdy". Morální kredit se proměnil v to, že čím víc máš, tím jsi lepší.

Příklad jednoho "jiného politika".

Současnému pojetí elit se vymyká José Alberto Mujica Cordano, přezdívaný El Pepe, který byl v letech 2010-2015 prezidentem Uruguaye. Uruguay je druhou nejmenší jihoamerickou zemí (3,5 mil. obyvatel). El Pepe byl nejchudším prezidentem, a i když měl funkci prezidenta nepřestal pracovat na své farmě (Agrofert ale neměl), tak ráno pojezdil traktorem a potom odjel do úřadu. Téměř celý svůj plat a výnos z farmy vkládal do fondu na pomoc chudým lidem. Byl v mládí partyzánem, bojoval za demokracii a ve vězení strávil téměř 15 let. Když s prezidentskou funkcí končil, lidé plakali a projevovali mu vděčnost. A myslím si, že může být příkladem člověka, který má morální kredit.

Závěr

Udělat nějakou závěrečnou analýzu je obtížné. Přesto doufám, že reálně uvažující člověk pozná v ostatních lidech kvality, morálku i když nemusejí být na piedestalu "elit" a věří jim. A čemu věřit je téma na další blog, protože hybridní válka je záludná.
foto

To je škoda vyhodit, aneb nebuďme malí hovniválci

4. prosince 2019 v 18:46 | ep |  Tradice, legendy, mýty

Úvod

Poslední roky jsem nějak víc v pohybu jsem tady, tam i onde a také bylo několikeré stěhování. To všechno mě vedlo k myšlenkám, co všechno nutně k životu potřebujeme, a co je víceméně balast, ale říkáme si: "To je škoda vyhodit". A tak si nenápadně a obrazně zvětšujeme svoji kuličku jako hovnivál.

Perfektní úklid

Při všech těch různých stěhováních a např. z většího do menšího bytu jsem se musela rozhodnout, co vyhodit. A přiznám se, že to nebylo lehké. Perfektní pomůckou k tomuto procesu mi byla kniha japonské spisovatelky Marie Kondo - Zázračný úklid. Pořádek jednou provždy. Opravdu jsem se jejich rad držela a vyhazovala věci s lehčím srdcem. Marie radí s věcmi se rozlučte, poděkujte jim a odstraňte je. Často to bývá např. u oblečení, skříně praskají a když se nad tím zamyslíme, máme své oblíbené kousky a na zbytek jen koukáme s pocitem - třeba někdy.
Knihy, a to je moje slabost, kterou jsem úplně nevyřešila. Sice jsem jich hodně rozdala a nechala jsem si jen ty o kterých vím, že se k nim i zpětně vrátím, ale pořád nakupuju a místo opět ubývá….
Suvenýry, upomínkové předměty. Ten, kdo je fanda něco si vozit z cest, taky může skončit u přeplněných polic s předměty na které se jen práší. S tím jsem takový problém neměla, z cest si vozím jen magnetky na ledničku, které ji jednak vybarví a jednak nezabírají místo.
Trička, prádlo. Opět problém, když jich máte hodně a naskládáte je na sebe a chcete barvu trička, které je dole, rozbouráte si komínek a opět máte neuklízený chaos. Radu balit trička jako suši jsem si zapamatovala a dělám to dodnes.
Těch rad je v knize samozřejmě mnohem víc a pokud tedy řešíte, že máte nějak moc věci, ve kterých máte nepořádek, přečtěte si ji a neprohloupíte.

Cestování

Při cestování, a pokud letíte, musíte se naučit balit. Většina leteckých společností má zdarma jen příruční zavazadla a za kila navíc hodně platíte. Tak to už jsem se naučila a při posledním letu, kdy je povolených osm kilogramů, moje zavazadlo vážilo přesně těch osm, a to jsem předtím nepřevažovala, asi to už mám v oku nebo spíš v ruce. Paní přede mnou měla víc kilogramů, platit nechtěla, ale vyřešila to tím, že některé věci ze zavazadla nacpala kamarádce do kufru.

Závěr: Jak je to s hovniválem

Ten hovnivál mě napadl jako přirovnání, on si ten brouček pořád zvětšuje kuličku, která je i padesátkrát těžší než on sám. Tak moje rada zní, nebuďme hovnivály s obr kuličkou věcí, které vlastně ani tak moc k životu nepotřebujeme. Navíc je před Vánoci, kdy chceme mít uklizeno, tak se s některými věcmi rozlučme.