Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem: to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ).

Leden 2020

Ivan Mestrović. Výstava.

21. ledna 2020 v 9:34 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Ivan Meštrović (1883-1962)

Nějak jsem se časem v Bělehradu sžila s díly sochaře Ivana Mestroviće. Sochu Pobednika, která je na Kalemegdanu už považuji za neměnnou součást tohoto místa a vnímám ho jako našeho ochránce, který tam musí být. I když teď se nám na nějakou dobu vzdálil, ale jen proto, aby byl restaurován a mohl zase neúnavně plnit svoji roli. Stejně tak Památník neznámému vojínu už neodmyslitelně patří na Avalu a nesmím zapomenout na památník Poděkování Francii na Kalemegdanu.

Výstava, Bělehrad

Národní muzeum spravuje celkem jeho osmdesát děl. V prosinci a lednu je otevřena tematická výstava Ivana Mestroviće, která představuje jeho čtyřicet soch. Výstavu jsem si nechtěla nechat ujít, abych mohla poznat i jeho další díla a nejen ta, kolem kterých často chodím a znám je dobře. Na jeho dílech je patrný vliv renesančních sochařských mistrů (Michelangelo) a umění renesance obdivuji. Jaký byl můj dojem z výstavy? Měla jsem pocit, že sochy mluví, gesty, výrazy tváře (Otrok, Kosovska devojka, Malá vdova ad.). Některá jeho díla působí monumentálním dílem (Sfinga, Pobednik). Krásné a jemné jsou sochy Moja žena, Ženský portrét. Ivan Mestrović byl velkým mistrem a jeho sláva se dostala i za hranice (Slovensko - památník M. Kukučína, Francie, Itálie, Anglie, USA - Oštěpař a Lučištník, Chicago).

Výstava, Praha

Výstava děl Ivana Mestroviće je plánována v Praze od 4. listopadu. IM byl spjat s rodinou T.G.Masaryka a portrétoval prezidenta i jeho dceru Alici. Výstava bude v Městské knihovně, doporučuji a zajdu si na ni taky.

Biografie


Peter Handke. Velký pád. Recenze knihy.

18. ledna 2020 v 14:43 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Nobelova cena

Peter Handke získal v loňském roce Nobelovu cenu za literaturu a vzbudilo to spoustu negativních reakcí pro jeho politické názory. To se mi nelíbilo. Cena se uděluje za literární dílo a pokud P. Handke odsoudil bombardování Srbska NATEM, a byl na pohřbu Miloševiće, stal se personou non grata. A protesty proti udělení Nobelovy ceny Handkemu s tím, že je to ostuda pro lidstvo mě naštvaly. Kvůli tomu, že člověk projeví svůj názor, který "nezapadá", odsoudíme jeho tvorbu? Ale myslím si, že má hodně čtenářů, kterým se líbí jeho knihy pro styl jeho psaní. Anders Olsson ze Švédské akademie konstatoval, že literární Nobelova cena se "nedává za politiku, ale literaturu". A tak by to taky mělo zůstat.

Velký pád

Přečetla jsem Handkeho knihu Velký pád. Je to příběh, který popisuje jeden den cesty staršího herce, který se vydává z předměstí do centra, aby převzal od prezidenta prestižní cenu. Jak cesta probíhá, koho potká a o čem přemýšlí je současně i popisem světa ve kterém žijeme. Autor na jednom obyčejném dnu dokáže analyzovat současné problémy společnosti (imigranti, terorismus, konzumní společnost, násilí, přetvářka, vztahy s dětmi….). Cesta lesem z předměstí se tak stane neobyčejnou, proměnlivou i napínavou. Viděla jsem dokumentární film o Handkem, který byl natáčen na předměstí Paříže v domě u lesa. Takže, když jsem četla knihu, viděla jsem autora, jak kráčí lesem a jeho cesta je metaforická a nutí nás čtenáře se zamýšlet nad stavem současného světa.

Slaná roláda

17. ledna 2020 v 11:08 | ep |  Jídlo, recepty
Vyzkoušela jsem recept na slanou roládu a není špatný.

Potřebujeme

6 vajec, 6 lžic mouky, ½ lžičky prášku do pečiva, lžičku soli, 4 lžíce ajvaru nebo špenátu (dala jsem ajvar, dodá těstu barvu a chuť)

Náplň

350 g šunky, 250 g majonézy (dala jsem light), 4-6 kyselých okurek, sůl, pepř

Příprava

Ušleháme bílky, přidáme mouku, sůl, prášek do pečiva, žloutky. Těsto vlijeme do formy a pečeme cca 15 min. při 180 stupních. Upečené těsto zavineme a necháme ochladit.
Náplň: promícháme pokrájenou šunku, okurky, majonézu, dokořeníme.
Prochladlou roládu naplníme, svineme a dáme do ledničky uležet. Hotovou roládu pomažeme zakysanou smetanou a posypeme strouhaným sýrem.
Zdroj:


Vynálezy Leonarda da Vinciho

16. ledna 2020 v 14:11 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Úvod

Leonarda da Vinciho musíme obdivovat nejen pro jeho malířské umění, ale měl i spoustu dalších schopností a mimo jiné byl i velikým vynálezcem v mnoha oblastech jako jsou létací stroje, pracovní nástroje, válečné stroje, vynálezy související s vodou. Zachovalo se 3 500 svazků technických náčrtků a 48 dosud nalezených svazků rukopisů a poznámek. Leonardo byl levák a psal v protisměru zprava do leva. Některé jeho poznámky jsou šifrované.

Modely vynálezů

V Muzeu vědy a techniky v Bělehradě je výstava několika modelů jeho vynálezů. Zaujal mě tiskařský lis a nástroj na lineární perspektivu v malířství.

Tiskařský lis

Tiskařský lis se skládá z rámu s tiskovými znaky a je poháněn pomocí systému ozubených kol a geniální je to, že je synchronizován pohyb podavače papíru s automatickým pohybem samotného lisu.

Lineární perspektiva

V Leonardových Úvahách o malířství byl popsán i přístroj s názvem sklo, který lze použít k lineární perspektivě v malířství.
Návod zní: "Vezmi sklo velké jako kreslicí papír. Upevni sklo dobře před očima tak, aby bylo mezi očima a věcí, kterou chceš nakreslit. Sedni si na 2/3 lokte (36-40 cm) před tímto sklem a upevni svoji hlavu nějakým zařízením tak, aby se nemohla ani hnout (tím zajistil, aby průmět byl konstruován opravdu pouze z jediného nepohyblivého bodu, pozorovatelova oka). Potom zavři jedno oko. Štětcem nebo tužkou vyznač na skle, co na něm vidíš v prostoru. Potom to okopíruj na papír."

Závěr

Co napsat na závěr než to, že Leonardo da Vinci byl geniální, předběhl svoji dobu a některé jeho vynálezy byly realizovány až v 19. století.
Foto 1: tiskařský lis, foto 2 "Sklo", lineární perspektiva


Přelet nad kukaččím hnízdem v divadelní podobě

15. ledna 2020 v 15:05 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Film

Film Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) miluji a viděla jsem ho několikrát. Ztvárnění Jacka Nicholsona v roli McMurphyho je nazapomenutelné, stejně jako Louise Fletcherové (sestra Mildred Ratchedová, ocenění Oskarem) a Indiána (Will Sampson).

Divadelní představení

Zjistila jsem, že Let nad kukaččím hnízdem existuje i jako divadelní představení a aktuálně se hraje v Divadle Radka Brzobohatého a ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Ráda bych je viděla, abych mohla porovnat, jak si s tím režiséři poradili.

Beogradsko dramsko pozorište

Včera jsem viděla představení Let iznad kukavičjeg gnezda, které uvádí BDP v režii Žanka Tomiće. Nešla jsem s nějakými velkými očekáváními, protože jsem věděla, že film byl natolik skvělý, že udělat dobré divadlo nebude jednoduché, navíc má odlišné podmínky. Výsledek? Byla jsem nadšená a byl to zážitek, lidé tleskali ve stoje, a to není vždy. Navíc představení se letos už hraje patnáctým rokem a hlavní roli ztvárňuje Dragan Bjelogrlić. Je to pro něj jediný kontakt s divadlem, protože i režíruje a časově nestíhá hrát v divadlech. Divadelní představení je dobře herecky obsazené a do děje se tak vžijete, že před samotným koncem bylo naprosté ticho a skoro jsme ani nedýchali.

Závěr

Předloha k filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), kniha Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven vyšla v roce 1962, ale boj za svobodu a proti nevyhovujícímu systému bude aktuální asi věčně. Vzepřít se proti špatnému systému a bojovat za svobodu má své hrdiny a my je obdivujeme ať je to ve filmu, divadle nebo v životě, protože to není lehké a chce to mít to něco navíc, co nás nenechá spát v klidu a přežívat.

Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímavější?

14. ledna 2020 v 14:49 | ep |  Téma týdne

Úvod

"Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností." Bertrand Russell, matematik, nositel Nobelovy ceny, vyslovil tuto myšlenku před více než půlstoletím, avšak platnost jeho slov se od té doby nezměnila. Důkaz nám o tom přináší vědecký výzkum Davida Dunninga a Justina Krugera z Cornell University - Dunning-Kruger efekt.
Zdroj:https://www.denik.cz/rodina/proc-si-hloupi-lide-mysli-ze-jsou-nejchytrejsi-vlastni-neobjektivita-je-potvrzena-vedci.html

Ve střetnutí s hlupákem prohrajete

Pokud někdy hovoříte o nějakém problému s hloupým člověkem, skoro nikdy nemáte šanci logicky argumentovat. Vždycky je přesvědčen o své pravdě a vůbec nechápe, že skutečnost může být úplně jiná. Navíc vás tento rozhovor brzy vyčerpá, protože zjistíte, že nikam nevede.

Uvědomit si svoje chyby a nevědomosti

Každý průměrně inteligentní člověk si uvědomuje, co nezná a nedělá ze sebe chytrolína. Většinou známe dobře to, co jsme studovali, o co se zajímáme a vyhledáváme k informacím hodnověrné zdroje. Internet je často zdrojem balastu, dezinformací, a hlavně skrytých reklam. A tomu je dobré nepodléhat nebo si informace ověřit z více zdrojů. Takové ty jako jak zázračně a bez námahy zhubnou třicet kilo, jíst jen to a to, vyléčit se podle rad z internetu, a ne u lékaře a jak se super rychle omladit asi nemá cenu ani otevírat. Průměrně inteligentní člověk má pochybnosti a o mnoha věcech přemýšlí a ze svých chyb se snaží poučit. Já jednám většinou rychle a někdy zbrkle a svoji hloupost si nejčastěji uvědomím, když např. u nových softwarů, IT technologií si nečtu informace, nechce se mi číst instrukce a naběhnu si a musím se pokorně vrátit a hledat, kde jsem udělala chybu. Hloupý člověk je vždy přesvědčen o své pravdě a pokud si někdy uvědomí nějakou chybu nikdy za ni nemůže on, ale vždy najde viníka někde jinde.

Odpověď na otázku

Hloupí lidé jsou šťastnější hlavně proto, že nepochybují ani o sobě ani o svých názorech, neberou protichůdné argumenty a hlavně neví, že neví.

Závěr

Na závěr si vypůjčím citát Alberta Einsteina: Pouze dvě věci jsou nekonečné, Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist.
Jako druhou na závěr použiji hlášku dr. Štrosmajera ze seriálu Nemocnice: Kdyby hloupost nadnášela tak se tady budete vznášet jako holubička.
Naproti tomu nelze tvrdit, že ti nejinteligentnější jsou vždy nejúspěšnější.

Lepší zítřky

9. ledna 2020 v 12:43 | ep |  Téma týdne

Pojem lepší zítřky

Rčení lepší zítřky můžeme chápat různě - buď jako omletou nicneříkající frázi nebo naději, že všechno v budoucnu bude lepší. Je nový rok a víru v lepší zítřky můžeme mít a na konci roku zjistíme co bylo lepší a co se nám nepovedlo. Já to rčení moc ráda nemám, protože si myslím, že obecně a krystalově čisté lepší zítřky neexistují jen tak samy o sobě, ale stojí úsilí a námahu.

Rok 2020

Jaký bude? Kdo ví? Věštci a kartáři nám své předpovědi předali a zase to tak úplně špatně nevypadá. Co se mi líbí na novém roce? Jednoduše ta samotná čísla, dvojka je párové číslo a máme ji hned dvakrát. Co nám hrozí? Světové konflikty se asi ani letošnímu roku nevyhnou. Aktuální jsou boje USA x Irán, důvody ke konfliktům se dají najít lehce, ale myslím si, že v pozadí jsou iránská těžiště ropy. Dotkne se to světově růstem ceny ropy. Války mají dnes jinou podobu, jsou války kybernetické, ekonomické, hybridní a hlavně nebezpečně záludné. O klimatických změnách psát nebudu, protože na to nemám ucelený názor, pouze s myslím, že samotná Země si s tím nějak poradí, ale pro nás to příjemné být nemusí. Doufám, že letošní rok bude jako ty předchozí, tj. ani skvělý a ani tragický.

Co můžeme udělat sami

Předsevzetí daná prvního ledna většinou trvají krátce a když je nesplníme, máme blbou náladu, a to není to pravé. Já už jsem přešla na jiný systém. Každý má ve svém životě pár věcí, které nefungují nebo nejsou takové jaké bychom chtěli. Zamyslete se, co byste chtěli změnit nebo upravit a dejte si to jako prioritu a může jich být i víc, ale raději ne moc. Máme na to celý rok, a to je jednak uklidňující a můžeme to dělat po malinkých krůčcích.

Závěr

Každý člověk to má jinak, ale myslím si, že je dobré utřídit si myšlenky začátkem roku. Vědět co chci, jaká mám přání a co pro to jsem ochoten udělat. Nechtějme přehnaně moc a věřím, že něco se nám každému v letošním roce podaří a že by to nakonec byly ty lepší zítřky?

Heather Morrisová: Cilčina cesta. Recenze knihy.

6. ledna 2020 v 4:54 | ep |  Knihy, filmy, divadla,malířství, recenze, výstavy

Prolog

Přečetla jsem autorčinu prvotinu Tatér z Osvětimi,ve které se objevila i postava Cilky, a protože jsem byla zvědavá na její osud, koupila jsem si i knihu Cilčina cesta. Druhá kniha Heather Morrisové vznikala jinak než první, a je to znát. V Tatérovi autorka přenesla do knihy příběh Ludwiga Eisenberga, a kniha byla autentická a postavy v ní byly popsány podle skutečných osob. S Cilkou - Cecíliii Kleinovou (1926-2004) se autorka nesetkala a v knize Cilčina cesta jsou i postavy vymyšlené. Nelze však autorce upřít pečlivou přípravu a najala si i profesionální badatelku v Moskvě, která našla podrobnosti o gulagu ve Vorkutě. Gulag je popsán věrně a když čtete knihu, téměř cítíte ten mrazivý chlad, který tam panoval.

O čem se téměř nemluví

Cilka se do gulagu dostala po osvobození a byla obviněná za kolaboraci, která spočívala v tom že "spala s nepřítelem" a dostala celých 15 let na Sibiři. O tom, že si nacisté vybírali vězeňkyně pro své potěšení se samozřejmě nemluvilo, to bylo hanobení rasy a víceméně se to krylo. Navíc Cilka cítila "vinu" zato, že díky tomu přežila, a tyto pocity si přinesla i do gulagu a možná to kromě jiného vedlo k tomu, že se ostatním snažila pomáhat, a to i na úkor vlastního ulehčení. Paradoxem je, že to samé znásilňování se dělo i v gulazích a uvězněné ženy měly štěstí, pokud si je muž vybral jako "táborovou manželku" a ostatní se nemohli na ní střídat. Vedle nemocnice byla proto postavena i porodnice a nelidské bylo, že po dvou letech byly děti odebrány matkám a posílány do sirotčinců.

Splnila kniha moje očekávání?

Nejsilnější a nejvěrohodnější byl pro mě popis života v gulagu a práce v táborové nemocnici, postava lékařky Jeleny, sester i popis vzpoury vězňů. Kniha hodnověrně líčí soužití žen v jednom baráku, jejich spolupráci, ale i neshody, jak se snažily přežít, s čím vším musely bojovat. Dobře jsou vykresleny i postavy bachařek. Oproti tomu některé osoby jsou méně dobře charakterizované, např. osobnost Aleksandra, do kterého se Cilka zamilovala pro mě byla plytká, skoro nic jsme se o ní nedozvěděli. Tatér z Osvětimi je kniha, která vás zaujme svojí autenticitou, kniha Cilčina cesta vás obohatí nejenom příběhem hrdinky, ale získáte i obraz a informace o gulagu. Když jsem se o knihách bavila se známými, nejdříve byli opatrní, protože o zvěrstvech se nechtělo moc číst nikomu, ale ti, kteří je přečetli, nelitovali a knihy je zaujaly, hlavně proto, že to není pouhá fikce, ale i zpracovaná historická fakta za kterými se skrývá množství probádaných dokumentů i výpovědí svědků. Postavy knih žily, a pokud jsou v knihách vymyšlené postavy, jsou stvořeny na základě realistických osob nebo poskládané z více příběhů skutečných lidí. Moje odpověď na otázku je tedy ano, knihy si přečtěte.
Foto: